František Ladislav Čelakovský
Milostné básně
Výběr několika ukázek z Čelakovského milostné poesie.
Obsah:
Odchod a příchod
Dobré naučení
Nevěrný milý
Dárek z lásky
A co dál - to nepovím
Vracování se od milé
Tak mne kouzlem ondy jala
Odchod a příchod
Ach, jak těžko jarní růži,
kdy sníh pozdní na ni padá,
a vítr chladný její lístečky
mrazem usvadlé odrývá.
Ach, jak bědno mladé dívce,
kdy v srdce její padá žalost,
a hoře, veliký zármutek
jí z očí, tváří prohlédá.
Čemuž mé děvče kvílí, pláče,
čemu mladička ztrápena?
A proč z okénka v kraj daleký
jen stále oči upíná?
Oh, carská služba, veliká tužba,
odjel na Turky do boje,
a snad se více již nevrátí
dobrý mládenec, druh milý.
O, jak sladko jarní růži,
květ z jabloně kdy na ni padá,
a teplý větříček v líbosti
ji na vlnách svých kolíbá.
O, jak blaze mladé dívce,
kdy v srdce její padá radost,
a štěstí, veliká potěcha
jí z očí, tváří vysvitá.
Čemuž mé děvče plesá, skáče,
proč se mladička usmívá
a ulicí na lehkých nožkách
od družky k družce pobíhá?
Oh, carská služba, malá tužba,
přijel, z boje se navrátil,
a zvítězil nad nepřáteli
dobrý mládenec, druh milý.
Dobré naučení
Květe růže, květe,
ale jednou v létě:
milujme se, má Haničko,
dokud i nám květe.
Na podzim v ořeší
víc láska netěší:
kdo se ráno neměl k světu,
večír to pohřeší.
Nevěrný milý
Ach běda, nebudu
víc chodit pro vodu,
pro vodu, pro vodičku,
k studánce při měsíčku.
Stáli tam za křovím,
kdo - to vám nepovím,
mluvili temným hlasem,
líbal ji - slyšela jsem.
Srdce mé plakalo,
jen se usedalo,
síla mne opustila,
bolest se na mne lila.
Sám ty, milý bože,
polituj mé hoře,
upokoj lásku tu mou,
smiluj se nad ubohou.
Přece tě, já to vím,
můj milý, oželím;
ale mé lásky k tobě
přestanu želet v hrobě.
Dárek z lásky
Když jsem šel přes lávky,
našel jsem korálky
na pěti šňůrečkách navlečené:
dal-li je děvčátku
milý na památku,
bude mít srdéčko zarmoucené.
Každý to dobře ví,
že i ten nejmenší
dáreček z lásky je nejmilejší:
přijde-li k ztracení,
nikdy potom není
stříbrem ani zlatem k nahražení.
A co dál - to nepovím
Jakkoli se červenám,
ráda slýchám, ráda mám,
můj milý kdy při mě chválí
světlé vlásky, hladké líčko,
k tomu laskavé srdýčko;
a co dále - ač to vím,
ne, ne, ne, to nepovím!
Jakkoli se červenám,
ráda slýchám, ráda mám,
předu-li, kdy milý chválí
pantoflíčky, outlé nožky,
pak bělounké mé punčošky;
a co dále - ač to vím,
ne, ne, ne, to nepovím! |
 |
Vracování se od milé
Což jest to vyspání slaďoučké,
což jest to vyspání sladké,
děvčátku na ruce hlaďoučké,
děvčátku na ruce hladké.
Ještě se nerozednívalo,
ještě se nerozednilo,
za tmy to ptáčátko zpívalo,
z osení vyletělo.
Čemuž ta rybička maličká
nad vodu vyskakuje?
Dívá se, zdaliže slunéčko
z hory již vystupuje.
Kukala kukačka v háječku,
má milá, do pětice;
brzo nám pět neděl uběhne,
počkej jen na letnice.
Tak mne kouzlem ondy jala
Tak mne kouzlem ondy jala
tam v besídce růžové,
že se téměř různem dala
paměť má i smyslové.
Slova stíhám, řeči matu,
posléz - a co dávno znám -
opět milém u záchvatu,
či mě miluje, se ptám.
Nevím, růže zavzdychnuly,
čili rtové pošepnuli,
pnouce k mým se ustům blíž,
třikrát slaďounké: ty víš!
Zpět na
obsah literárních stránek
domovskou stránku Petra Jeníčka
Stránku vytvořil Ing. Petr Jeníček 9.12.2001.