Jaroslav Vrchlický
Ne! Lidstvo se vás nikdy nezbaví!
Co nejhlubšího jeho táhlo nitrem,
ten úsvit jeho těžce mlhavý,
to slavné šero jeho dějin jitrem,
to nejmocnější byly dojmy přec,
prs luzný Venušin, Herakla silná plec
i Kentaurů boj v prachu krvavý.
Šum v listí kdes — Ó, žijí dryady!
Lze posud v dumě vyhnouti se tomu?
Kdo lépe rozluštil ty záhady?
Ó fauni, najady!
Ó taje stoletých a věštích stromů!
Ó flétny mezi zaduněním hromu!
Ó tajné visiony!
Ó souzvuky! Ó aeolských harf tóny!
To všecko provždy že má uprchnout?
Pro jitro střízlivé, pro strojů ruch a hvizd?
Ó poesie hnízd!
Nač k starým přidávat též nových pout?
Kde v přírodě zbyl jeden vlhký kout,
ať se tam Oreada skrývá,
ať najada tam dlívá
a s opožděným echem,
vln vzdechem
o sedmi otvorech pastýře syrinx zpívá!
Však vždy se najde Narcis nový,
jenž nakloní se ku zrcadlu vod
a schýlen hluboko jsa pod keř jasmínový,
tam stíhat bude vážky třpytný bod.
Vždy Akteon, ve srdci s tajným děsem,
zřít bude na nymfy s vln zápasících plesem,
a mýtinou i vřesem
týž bude života se splítat chorovod.
Vy mythy řecké, vy jste notu daly
do písně života, jež nedozní,
pokavad snílek prchá mezi skály,
tu píseň uslyší a věčné jaro z ní.
Báseň pochází ze sbírky Korálové ostrovy
Do html podoby upravil Ing. Petr Jeníček. Poslední změna 10.11.2004.