Rozhlasový přijímač Empo Baryton

Obsah

Stručný popis

Tento přijímač se vyráběl v letech 1936 až 37 v továrně Empo. Je to 4+1 elektronkový šestiobvodový superhet střední jakosti, napájený ze střídavé sítě. Je vestavěn v dýhované a lakované dřevěné skříni. Jeho elektrické zapojení je poměrně jednoduché, ale řemeslné zpracování je téměř dokonalé. Krásné fotografie přijímače Baryton najdete na serveru http://www.oldradio.cz/ , odtud je také převzata zmenšená fotografie celého rádia. V tomto článku uvádím spíše technický popis přijímače a fotografie jeho vnitřku.

Osazení elektronkami

AK2	měnič kmitočtu
AF3	mezifrekvenční zesilovač
ABC1	demodulátor a nízkofrekvenční předzesilovač
AL4	nf výkonový zesilovač
AZ1	usměrňovač

Katalogové listy elektronek řady A najdete na stránce: Frank's Electron Tube Data sheets A : http://www.mif.pg.gda.pl/homepages/frank/sheetsA.html .

Vlnové rozsahy

DV	150 - 420 kHz
SV	522 - 1600 kHz
KV	5,7 - 21,5 MHz

Rozsahy jsou uvedeny přibližně odečtením ze stupnice. Pro gramofon nemá přepínač zvláštní polohu. Při poslechu gramofonu se přijímač naladí mimo stanice a na gramofonní vstup se připojí magnetická přenoska. Ta má malou výstupní impedanci, a tak zatlumí zbylý šum a rušení, přicházející z detektoru.

Schéma

se otevře na zvláštní stránce, protože je příliš velké pro vložení do textu. Schema bylo překresleno z knihy Československé přijímače od M. Baudyše, a upřesněno podle skutečného provedení přijímače.

Odlišnosti od Baudyšova schematu

Kapacita některých kondenzátorů ve skutečnosti jiná, než uváděl Baudyš. C2 nemá 200 pF, ale 22 pF a hodnoty blokovacích kondenzátorů se trochu liší od Baudyšových údajů. Kapacity kondenzátorů ve schématu uvádím v pF, ačkoliv původní součástky byly značeny v cm. 1cm je přibližně 1,1pF. Údaje v cm na skutečných přesných kondezátorech v laděných okruzích jsou 1,1x menší, než Baudyšovy údaje v pF. Pro jistotu jsem to ještě ověřil změřením několika kondenzátorů. Kapacity malých kondenzátorů Baudyš uvádí v pF, u středních kondenzátorů místo nF používá značku T. Svitkové blokovací a vazební kondenzátory s kapacitou deítek nF v rádiu mají stejné hodnoty v cm, jaké Baudyš uvádí v nF, ale zde na přesné hodnotě nezáleží. Na mém schématu jsou skutečné kapacity v nF. Ve skutečnosti se také liší pořadí spínače S3 a kondenzátoru C2, a to jsem zakreslil do schematu.

Také jsem dokreslil značky železových jader k cívkám a označil, které cívky jsou dolaďovací. Všechny součástky jsem opatřil jmenovkami, abych na ně mohl odkazovat v textu. Jmenovky součástek nemohou souhlasit s originální výrobní či servisní dokumentací, kterou nemám a nevím, zda se vůbec dochovala. Vážení čtenáři, pokud někdo z Vás má originální dokumentaci k Barytonu od firmy Empo, prosím, aby mi výměnou za jinou dokumentaci nebo radiomateriál poskytl kopii.

Stručný popis zapojení, konstrukční zvláštnosti

Je to čtyřelektronkový superhet v obvyklém zapojení. Jako měnič kmitočtu slouží oktoda AK2. Její první dvě mřížky spolu s katodou fungují podobně jako trioda oscilátoru. Rezonanční obvod oscilátoru je zapojen v okruhu první mřížky. Tok elektronů, prolétávájících mezi závity 2. mřížky směrem k anodě, kolísá v rytmu kmitů oscilátoru. Po průletu třetí stínicí mřížkou je tok elektonů ovlivňován vstupním signálem přivedeným na čtvrtou mřížku. množství elektronů, prošlých všemi mřížkami až k anodě, je tak přibližně úměrné součinu vstupního a oscilátorového napětí. Tím dochází ke směšování obou signálů a vzniku složek o součtovém a rozdílovém kmitočtu v anodovém proudu. Takovýto kmitající směšovač s oktodou se v roce 1936 používal téměř u všech superhetů. Toto zapojení má horší frekvenční stabilitu, než samostatný triodový oscilátor a samostatná směšovací heptoda. Na horním konci krátkých vln se dosti rozlaďuje. Výklad vlastností různých měničů frekvence najdete v článku Frekvenční posuny v oscilátorech superheterodynů. Měnič kmitočtu s triodou a heptodou (buď samostatnými, nebo sdruženými, ve společné baňce) byl tenkrát novinkou a používal se hlavně u drahých přijímačů vyšší třídy, např. v přijímači Rigoletto od firmy Ideal Radio z roku 1937. Měnič kmitočtu s triodou-heptodou se začal běžně používat ve většině přijímačů až kolem začátku 2. světové války.

Zapojení cívek je voleno úsporné, tak aby bylo zapotřebí co nejméně doteků přepínače a co nejméně závitů cívek (indukčnosti SV a DV cívky se sčítají). Některé obvodové prvky jsou pevné a nelze je slaďovat. Vlivem sérioparalelního přepínámí cívek se seřizovací prvky jednotlivých rozsahů navzájem ovlivňují.
Z anody vf proud prochází do dvouobvodové mezifrekvenční propusti, a dále na mf zesilovač s pentodou AF3. Za ní je druhý dvouokruhový mf filtr, a následuje diodový detektor s elektronkou ABC1.
Řídicí napětí pro zpožděné AVC se se získává usměrněním mf napětí, odebíraného z anody mf zesilovače, druhou diodou v elektronce E3. Zpožděná funkce AVC je zajištěna tím, že katoda elektronky E3 má vůči zemi kladné napětí, získané úbytkem proudu na odporu R13, které zavírá diodu. Až když vrcholová hodnota mf napětí překročí toto závěrné napětí, začne diodou protékat proud. Řídící napětí se zavádí na mf zesilovač, a jeho polovina jde přes dělič z odporů R1 a R2 a přes vstupní cívku i na 4. mřížku směšovací oktody. Na směšovač se přivádí řídicí napětí zeslabené proto, aby se omezilo rozlaďování oscilátoru působením AVC. Změnami pracovního bodu se totiž mění mezielektrodové kapacity v oktodě. Změny napětí na 4. mřížce tak ovlivňují i 1. a 2. mřížku, sloužící jako oscilátor.

Zvláštností je indikátor vyladění, tvořený ručkovým měřidlem s nulou vpravo, zapojeným do přívodu anodového proudu mezifrekvenční elektronky. Při slabém signálu teče elektronkou E2 plný proud, a ručka měřidla je vychýlena na maximum, tj. doleva, a ukazuje slabý signál. Při silném vstupním signálu se působením AVC proud elektonky zmenší, a ručka je vychýlena jen málo z pravé klidové polohy - ukazuje silný signál.

Mezifrekvenční zesilovač, detektor i nízkofrekvenční zesilovač jsou zapojeny obvyklým způsobem. Mezi nf předzesilovačem a koncovým stupněm je připojena jednoduchá tónová clona. Reproduktor je dynamický buzený, budicí cívka je zapojena místo filtrační tlumivky ve zdroji. Výstup pro přídavný reproduktor je vysokoohmový, takže je nutno použít reproduktor s transformátorem.
Přijímač je mechanicky proveden velmi kvalitně a zvenku i uvnitř vypadá krásně. Dřevěná skříň má na sobě ozdobné pásy, polepené dýhami zhotovenými pravděpodobně z ořechového kořání, které mají krásnou klikatou kresbu. Stupnice je tištěná na skle třemi barvami, a žárovičky pod barevnými okénky ukzují, který vlnový rozsah je právě zvolen. Pěknou fotografii tohoto rádia najdete ne stránce http://www.oldradio.cz/ . Můj exemplář má skříňku mírně poškozenou, nevhodnou k vystavování.

Ladicí převod mezi knoflíkem a kondenzátorem je třecí, jeho výhodou je nulová vůle a ani nedochází k pružení lanka. Lanko slouží jenom na posuv ukazatele stupnice. Kryty cívek jsou zhotoveny z lesklého měděného plechu a lze je snadno sejmout po odšroubování dvou matiček, příp. ještě odpájení čepičky elektronky. Součástky uvnitř krytů tak lze při poruše snadno opravit.

Chassis přijímače se součástkami, vyjmuté ze skříně.

Stručný postup opravy

Pokud chete rádio zprovoznit, před prvním zapnutím je nutno ho vyjmout ze skříně, a provést základní bezpečnostní zkoušky a měření. Ty zde popíši detailněji, i když jsou jednoduché, protože bez nich hrozí úraz elektřinou nebo vážné poškození rádia (exploze kondenzátorů nebo poškození vzácných elktronek). Doporučuji rádio opatrně vyčistit od prachu (neutrhnout tenké drátky!) a prohlédnout, zda v něm nejsou na první pohled viditelné poruchy.
Důležité! Nejdříve měřičem izolace (např. Megmetem) musíte vyzkoušet síťový transformátor a odrušovací kondenzátory C36 a C37. Pokud trafo nebo kondenzátory probíjejí, musí se odpojit a nahradit novými, jinak dostanete elektrickou ránu.
Potom se připravíme na zkušební zapnutí rádia. Reproduktor s výstupním trafem připojíme dlouhými vodiči, na anodový přívod dáme koaxiál. Dále doporučuji vyjmout elektronky, a místo usměrňovačky AZ1 dočasně zapojit formovací přípravek - patici z rozbité lampy, ve které jsou 2 křemíkové diody 1N4007 (KY130/1000) a za nimi výkonový odpor 10K. Paralelně k odporu připojíme voltmetr, přepnutý na rozsah 500V, nebo dáme sériově miliampérmetr. Mezi síťový přívod a rádio zapojíme žárovku 100W/230V nebo žárovkový zkušební přípravek a zapneme. Pokud 100W žárovka nesvítí (nejvýše slabounce žhne), ale žárovičky osvětlující stupnici svítí, můžeme rádio nechat zapnuté a naformovat elektrolytické kondenzátory. Proud, procházející 10K odporem ve formovacím přípravku by měl postupně klesat,až se za několik desítek minut či jednotky hodin ustálí na cca 4 až 6 mA. Tento proud není jen svodem elytů, ale také přes něj teče proud do děliče R9, R10. Změříme napětí na děliči, vypočteme proud, který jím teče a odečteme od proudu odebíraného ze zdroje. Zbývající proud v mA, tekoucí elyty, by měl být menší, než C/30, kde C je součet kapacit C38 a C39. Je li proud výrazně větší, některý z elektrolytických filtračních kondenzátorů je vadný, nebo probíjí některý z blokovacích a filtračních svitkových kondenzátorů u anod či 2. mřížek elektronek.
Po naformování elytů je třeba zkusit izolaci kondenzátoru C32 změřením napětí za kondenzátorem, vytvořeného prosakujícím proudem. Voltmetrem s vysokým vstupním odporem (alespoň 2 megaohmy,vyhoví digitální multimetr nebo ručkový elektronkový voltmetr) změříme stejnosměrné napětí na odporu R16. V ustáleném stavu zapnutého rádia by zde mělo být nulové ss napětí. Pokud je tam více, než 0,5 V, vazební kondenzátor C32 je vadný. Kvůli zachování historické hodnoty doporučuji ponechat ho na místě na lištách s očky, ale přeštípnout drát, vedoucí k pájecímu očku s kondenzátorem ze sousedního očka, a vedle připájet nový kondenzátor. Tem musí být pro napětí alespoň 630 V, protože po zapnutí, když už se nažhaví usměrňovačka, ale ostatní elektronky ještě nejsou nažhavené, napětí zdroje dosahuje až 470 V.
Elektronky změříme, a jsou li-dobré, dáme je do rádia a zkusíme zapnout do sítě nejdříve přes žárovku. Ta smí jen žhnout, nesmí svítit naplno. Potom rádio zapojíme přímo a změříme odběr ze sítě, ten by měl být při 230 V v ustáleném stavu s nažhavenými lampami cca 0,25 A. Ověříme, zda není přetížená koncová elektronka. Změříme napětí na odporu R19 180 ohmů u katody koncové elektronky. Úbytek na R19 by neměl překročit 7,4 V. Tomu odpovídají proudy elektronky AL4 Ia=36 mA a Ig2=5 mA, což je max. dovolené zatížení. Optimální napětí je okolo 6,5 V a Ia=33 mA. Tímto končí bezpečnostní zkouška rádia.
Nyní již připojíme anténu a uzemnění a můžeme zkusit zachytit místní vysílač a ověřit základní funkce ovládacích prvků. Dále doporučuji čistým stlačeným plynem vyfoukat ladicí kondenzátor. To stačí, pokud v něm byl jen sypký suchý prach. Je-li tam mastná špína (výpary z pánve v kuchyni, tabákové saze a pod), možná bude třeba kondenzátor vymontovat a umýt v benzínu. Další opravy a seřizování se provádí obvyklým způsobem.

Slaďování

Nemám originální slaďovací předpis k tomuto přijímači, ale vhodný postup jsem vyčetl ze zapojení. Některé součástky jsou neproměnné, nastavené z výroby. Slaďování provádějte jen tehdy, když přijímač jeví zřetelné známky rozladění, tj. je málo citlivý a nesouhlasí údaje stupnice, přestože obvody jsou v pořádku. Rozmístění součástek vf obvodů pod chassis.

Rozmístění součástek vf obvodů pod chassis.

Nevhodnou manipulací lze spáchat více škody, než užitku. Železovými jádry mf traf zbytečně nekruťte, jsou křehká.

Pracovní body elektronek

Drátové odporové trimry v katodách elektronek by měly být od výrobce správně nastaveny tak, aby dobrou elektronkou tekl správný proud a obvykle není třeba jimi hýbat. Pokud je elektronka zesláblá a nemůžete sehnat náhradní, lze její proud trochu zvětšit mírným zmenšením odporu. Při přílišném zmenšení katodového odporu a tím i mřížkového předpětí začne procházet vstupní mřížkou náběhový proud, a zhorší se selektivita a odolnost vůči rušení. Dojde jednak k zatlumení laděného obvodu u mřížky, za druhé pak k usměrňování a zkreslení signálu, což přináší zvětšení intermoulace a křížové modulace.

Pokud indikátor vyladění ukazuje velmi nesprávně kvůli špatnému proudu lampy a elektronka AF3 i okolní součástky jsou dobré, je možno seřídit proud elektronky posunutím trimru R8 tak, aby bez signálu měřidlo ukazovalo na první dílek zleva. Jesliže je elektonka AF3 hodně zesláblá, nedoporučuji příliš zvětšovat její proud velkým zmenšením R8, aby později při výměně elektronky za dobrou nedošlo k přetížení měřidla.

Dále ověříme pracovní bod směšovací elektronky. Má-li AK2 správné parametry, katodový odpor R7 by měl být nastaven přibližně na 200 ohmů a měl by na něm vznikat úbytek cca 1,5 V. Proměnným odporem R7 lze nastavovat pracovní bod elektronky E1, ale nedoporučuji s tímto trimrem hýbat. Je-li lampa tak slabá, že vynechává oscilátor, je nejlepší ji vyměnit. Jen když nemůžete sehnat dobrou lampu, lze jí pomoci zmenšením odporu R7. Rádio pak možná ožije, je to ale za cenu zhoršení ostatních parametrů, hlavně se zhorší odolnost proti rušení.

Mezifrekvence

Při slaďování nejdříve ověříme naladění mezifrekvence. Mezifrekvence může být rozladěná, pokud je rádio málo citlivé na všech rozsazích a na SV i DV nesouhlasí stupnice. Signálním generátorem zjistěte, zda je střed propustného pásma na správném kmitočtu 481.5 KHz, zda je frekvenční charakteristika přibližně souměrná a zda je mf zesilovač dostatečně citlivý. Mf zesilovač se slaďuje obvyklým způsobem, postup slaďování je popsán v článku Slaďování elektronkového superhetu.

Oscilátor a vstup

Slaďování oscilátorových a vstupních obvodů vyžaduje zvláštní postup, protože nastavení slaďovacích prvků pro vyšší kmitočtové rozsahy ovlivňuje nastavení rozsahů nižších. Při slaďování oscilátoru a vstupu postupujeme od vyšších pásem k nižším - nejdříve KV (jen pokud jsou rozladěny), potom střední vlny a nakonec dlouhé. Na stupnici nejsou zvláštní slaďovací značky. Nastavení kmitočtu oscilátoru doporučuji provést na první a poslední kmitočtové značce na stupnici, místa souběhových bodů odhadneme na 1/15, polovině a 14/15 rozsahu. Možnosti nastavení souběhu jsou zde dosti omezené. Pokud došlo k výměně nějaké důležité součástky kterou nejde ladit, nebo k posunutí hodnot továrně nastavených prvků stářím, nelze zcela přesného souběhu dosáhnout. Rozmístění slaďovacích prvků vidíte na přiloženách fotografiích.

Kmitočet dolního konce pásma krátkých vln je dán pevnou cívkou L13, vstup v továrně nastavili do souběhu posouváním závitů na vstupní cívce L7, a pak ji zakápli barvou. Nedoporučuji s ní hýbat, pokud k tomu nemáte závažný důvod. Horní konec KV pásma se nastaví v oscilátoru trimrem C10 a na vstupu C6. Tyto trimry se nacházejí na vršku ladicího kondenzátoru. Jejich nastavení ovlivňuje i střední a dlouhé vlny.

Kmitočet středních vln lze slaďovat na horním konci cívkou L9 (mosazný svorník se zářezem, trčící z krytu oscilátorových cívek) a na dolním padingovým trimrem C11. Do souběhu vstup na středních vlnách nastavíme uprostřed pásma cívkou L5. Její jádro je spojeno s plastovou maticí, kterou lze šroubovat po pevném svorníku.

Dlouhovlnné cívky jsou pevné, slaďování kmitočtu oscilátoru na dolním konci pásma se provádí padingovým trimrem C9, a na horním konci pásma trimrem C8. Souběh na horním konci pásma se nastaví trimrem C5.

O mém exempláři přijímače Baryton

Stav přijímače, provedené opravy

Přijímač byl u původního majitele celou dobu v čistém suchém prostředí, takže téměř není zkorodován, a zachoval se v poměrně dobrém stavu. Na skříňce chybí střední ozdobný pásek a lesklý bezbarvý lak je popraskaný. Zatím nemám tolik zkušeností s opravami starého nábytku, abych si troufl se pustit do opravy takové vzácné věci. Lépe je nechat tam drobná poškození, než krásnou dýhu zničit.

Po vyčištění před začátkem oprav jsem vše důkladně prohlédl a vyfotografoval.

Tak jsem zjistil, že některé kondenzátory byly vyměněny za nové značky Tesla již v 50 až 70 letech. Tenkrát také byly vyměněny všechny elektrolytické kondenzátory. Pading C15 420 pF někdo kdysi vyměnil za nesprávnou hodnotu 470pF (viz obr). Kvůli tomu přijímač na SV nešel správně sladit. Dal jsem tam slídový kondenzátor Tesla 420 pF z 50. let, protože původní předválečné kondenzátory z jemné řady E24 samozřejmě nemám. Dále jsem musel vyměnit vadnou elektronku AF3 a původní vazební kondenzátor C32, který jsem odpojený ponechal na svém místě na pájecích očkách v rádiu. Nový jsem zapojil vedle. Rádio jsem přibližně sladil na SV a KV.

Přijímač nyní normálně hraje na středních a krátkých vlnách, na dlouhých nejde sladit, je tam ještě nějaká závada. Dlouhé vlny v Praze stejně nelze poslouchat pro silné rušení a tak jsem dokončení opravy odložil.

Pokud byste pro opravu potřebovali fotografie některých detailů přijímače, např. rozmístění součástek nebo provedení některých cívkových souprav, mohu Vám je poslat e-mailem. Na webovou stránku jen dal jen pár fotografií, protože na serveru je omozené místo.

Literatura a www odkazy

M. Baudyš: Československé přijímače, vyd. ESČ, Praha 1946.
Virtuální muzeum radiotechniky: http://www.oldaradio.cz/
Katalog elektronek Franka Philipse Frank's Electron Tube Data sheets: http://www.mif.pg.gda.pl/homepages/frank/index.html
Časopis Radiolaboratoř ročník 1936. Zde vycházel na pokračování podrobný popis elektronek řady A . Radiolaboratoř vydával v Praze Rudolf Faukner.

Zpět na obsah Jeníčkových radiotechnických stránek

Zpět na domovskou stránku Petra Jeníčka

Stránku vytvořil Ing. Petr Jeníček. Poslední změna dne 25.3.2007. Případné dotazy posílejte na adresu: pjenicek ( zavinac ) seznam . cz .