Rozhlasový přijímač Ideal Radio Rigoletto S577

Fotografie přijímače Rigoletto S 577 Tento přijímač se vyráběl v letech 1937 až 1938. Je to jakostní pětielektronkový superhet, elektricky i mechanicky precisně vyrobený. Má proměnnou šířku pásma mf filtru. Díky dobré citlivosti i selektivitě byl vhodný i pro dálkový příjem.

Technické údaje

Osazení elektronkami

Vlnové rozsahy

Rozsah
 Kmitočet
Počáteční
 Koncový
DV
 150 kHz
 428 kHz
SV
 500 kHz
 1500 kHz
KV
 5,88 MHz
 15,78 MHz

Schéma

je na zvláštní stránce, protože je příliš velké pro vložení do textu. Schéma je překresleno z Baudyšovy knihy Československé přijímače. Vzhledem k tomu, že jsem ještě neprovedl renovaci přijímače, nekontroloval jsem, zda schéma souhlasí se skutečností. Vím, že u jiných přijímačů, jako je např. Empo Baryton, se skutečné zapojení  některými detaily liší od Baudyšova schématu. Součástky jsem očísloval po svém, protože v Baudyšově knize nejsou číslovány. Je pravděpodobné, že číslování součástek nesouhasí s originální výrobní dokumentací, kterou nemám k dispozici.

Popis zapojení

Signál přichází z venkovní nebo náhražkové síťové antény přes vstupní laděný okruh do vf předzesilovače s exponenciální pentodou AF3. Z anody elektronky se vf signál přenáší vazebním vinutím do druhého rezonančního okruhu. Vf předzesilovač se dvěma laděnými okruhy zvyšuje citlivost i selektivitu a potlačení zrcadlových kmitočtů. Pentoda v předzesilovači také šumí méně než hexodový směšovač, a přijímač tak dosahuje lepšího odstupu signálu od šumu. Vf předzesilovač je řízen napětím zpožděného AVC, takže při slabém signálu má stupeň plné zesílení. Dokud nezačne pracovat zpožděné AVC, vstupní předzesilovač zesiluje signál vysoko nad úroveň šumu směšovače a přijímač si tak zachovává dobré šumové vlastnosti. Kolísání síly slabého signálu se částečně vyrovnává později v mezifrekvenčním zesilovači. Až při středně silném signálu zpožděné AVC začne zmenšovat zesílení předzesilovače. Silný signál se v předzesilovači zesiluje jen málo nebo vůbec, a nedochází tak k přebuzení směšovače.
Síla signálu se indikuje přístrojem, měřícím anodový proud vf předzesilovače. Měřidlo nemá ručku ale clonu, zakrývající částečně světlo ze žárovky, které padá na okénko ve stupnici.
Z předzesilovače signál postupoval do směšovače s hexodou ACH1. Na řídicí mřížku hexody se přivádí napětí AVC přes dělič z odporů R24 a R25, takže směšovač se řídí v menším rozsahu. Tím se méně mění mezielektrodové kapacity hexody vlivem AVC a připojené rezonanční okruhy se méně rozlaďují.
Oscilátorové napětí se zavádí na 3. mřížku směšovače, která je spojená s mřížkou oscilátorové triody.
Oscilátor tvořený triodou ve sdružené elektronce ACH1 má laděný okruh v anodě, nikoliv ve mřížce. Díky tomu je málo rozlaďován změnami mezielektrodových kapacit hexody. Tím, že mřížka triody je spojena s 3. mřížkou hexody, děje v hexodě na mřížkový obvod oscilátoru působí.
Tlumicí odpory R7 a R8 jednak brání divokým kmitům na mnohem vyšší frekvenci, než je správná, a za druhé zmenšují kolísání amplitudy oscilací při ladění, protože na vyšších kmitočtech více tlumí obvod. Bez nich by oscilátor dával na horním konci rozsahu mnohem vyšší napětí než na dolním konci. Na krátkých vlnách je tento odpor menší, než na středních a dlouhých. V levnějších přijímačích je tlumicí odpor u mřížky oscilátorové elektronky společný pro všechny rozsahy, ale optimální je pro každý rozsah jiný odpor.
Rozsahy se přepínají vačkovým přepínačem. Cívky, které se zrovna nepoužívají, jsou přepínačem zkratovány a tak neovlivňují cívky, které jsou právě v činnosti. Bez toho by nepoužívané cívky rezonovaly s dolaďovacími kapacitními trimry a vlastní mezizávitovou kapacitou. Při poslechu na vyšším kmitočtovém rozsahu by cívky právě nepoužívaných nižších frekvenčních rozsahů odsávaly energii  z pracujících cívek při příjmu na frekvenci blízké k rezonančnímu kmitočtu cívek nižších rozsahů. To by způsobovalo silné kolísání citlivosti, nebo dokonce vypadávání oscilací na některých kmitočtech a tím hluchá místa na stupnici.
Ze směšovače jde směs produktů na první mezifrekvenční propust, která vybere jen žádoucí mezifrekvenční signál. Šířku propustného pásma filtru lze plynule měnit zvláštním diferenčním proměnným kondenzátorem C29, kterým se mění vazba mezi obvody a zároveň i kapacita proti zemi tak, aby se změnou šířky pásma neměnil střední kmitočet propusti.
Z filtru jde mezifrekvenční napětí na mf zesilovač s elektronkou E3 typu AF3. Mezifrekvenční zesilovač je řízen nezpožděným napětím AVC, vyvedeným přes dělič, tvořený odpory R16 a R17, z demodulátoru.  Již  při  slabých signálech se tak zmenšuje zesílení mf zesilovače a AVC vyrovnává kolísání síly signálu. Celkové zesílení pětilampového přijímače je dosti velké, takže mírné zeslabení zisku mf zesilovače nevadí. Z mf zesilovače postupuje zesílené napětí do druhého mezifrekvenčního filtru, a z něj do demodulátoru.
Při slabém signálu pracuje jen první demodulační dioda v elektronce E4 ABC1, napájená z odbočky sekundáru mf transformátoru, a až při silnějším signálu se otevírá druhá dioda, sloužící ke zpožděnému AVC, která je napájena z konce vinutí. Druhá dioda se otevírá až když vrcholová hodnota mezifrekvenčního napětí překročí velikost stejnosměrného úbytku na katodovém odporu R23. Zapojení je navrženo tak, že demodulátor a obvody AVC se navzájem ovlivňují a spolupůsobí.
Z demodulátoru jde nízkofrekvenční napětí přes potenciometr pro regulaci hlasitosti na vstup nf předzesilovače s triodou ABC1.  Kondenzátor C40 a odpor R20 připojený u odbočky na potenciometru při nastavení na tichý poslech zeslabuje středy a výšky a zdůrazňuje basy. Tím se vyrovnává nižší citlivost ucha na basy při slabší hlasitosti. Tomu se říká fysiologické řízení hlasitosti. Dnes se používají i složitější zapojení fysiologické regulace, které dokonaleji vyrovnávají rozdílné frekvenční charakteristiky ucha při různých úrovních hlasitosti.
Triodový nf předzesilovač je zapojen obvyklým způsobem. Za ním je tónová clona s potenciometrem P2 a kondenzátorem C43, která umožňuje zeslabit výšky. To se hodí hlavně při poslechu slabých zašuměných signálů. Od clony jde nf napětí do koncového zesilovače s pentodou AL4. Z výstupu zesilovače jde proud do kmitačky buzeného dynamického reproduktoru. Budicí cívka, která nahrazuje trvalý magnet reproduktoru, je zapojena ve zdroji místo tlumivky.
Vnější reproduktor s transformátorem lze připojit do zdířek, kam se přivádí přes kondenzátor C46 zesílené nízkofrekvenční napětí z anody koncové elektronky. To bylo výhodné, pokud se druhý reproduktor nacházel daleko od přijímače. Kdybyste chtěli připojit externí reproduktor, nejdříve změřte, zda má C46 dobrou izolaci, je na něm plné anodové napětí. A nikdy se za provozu nedotýkejte vedení k přídavnému reproduktoru.
Také střídavé napětí na výstupu pro přídavný reproduktor může dosahovat vrcholové hodnoty až 100V, takže když byste se dotkli vedení k přídavnému reproduktoru při silné reprodukci, můžete dostat ránu. Nedoporučuji připojovat vnější reproduktor při zapnutém přijímači, protože kondenzátor C46 se prudce nabije na anodové napětí a v reproduktoru silně praskne. Kdybyste se při zastrkování dotýkali kolíku banánku, dostanete pořádnou ránu.

Mechanické provedení

Ladicí převod v přijímači Rigoletto.Ladicí převod hodně zpomaluje, takže ladění je velmi jemné. Na hřídelce ladicího knoflíku je nasazen setrvačník pro snazší rychlé přeladění. První stupeň převodu z knoflíku na ladicí kondenzátor tvoří vroubkovaná kolečka pod chassis, druhý stupeň je tvořen textilním lankem. Převod z velkého kola u kondenzátoru na stupnici obstarává ocelové lanko. Stupnice je skleněná, černá s průhlednými značkami a barevně rozlišenými vlnovými rozsahy. Ukazatel stupnice je šikmý, a proto mohou být značky vysílacích stanic na stupnici umístěny ve svislých sloupcích.
Přepínač rozsahů je vačkový. Pohyb se z hřídelky ovládacího knoflíku na boku rádia přenáší kuželovým soukolím na hřídel přepínače, která vede zepředu dozadu.
Součástky pod chassis přijímače Rigoletto.Skříňka má ve dně víčko, po jehož odejmutí se dostanete k většině drobných součástek pod chassis. Chassis, síťový transformátor a kovová konstrukce, držící stupnici a převody, jsou přišroubovány k základní desce z překližky. Po sundání zadní stěny, sejmutí knoflíků a odšroubování několika šroubů lze základní desku se všemi vnitřnostmi povytáhnout a zlepšit tak přístup k mechanickým součástkám na přední straně chassis. Po odpojení reproduktoru a odšroubování zarážecích špalíků, bránících vypadnutí, je možno celý vnitřek vyndat ze skříňky a dostat se pohodlně ke všem součástkám převodů.

Stav mého přijímače

Přijímač má velmi dobře zachované drobné součástky pod chassis, jen pár jich vykazuje známky přílišného opotřebení. Bohužel je polámané kuželové převodové kolečko přepínače vlnových rozsahů. Potenciometr na regulaci  hlasitosti byl již dříve nahrazen jiným s nevhodným odporem. Elektrolytické kondenzátory ve zdroji také nejsou původní, ale to je obvyklé, málokterý elektrolyt z konce třicátých let vydržel doposud.
Na skříňce je mnoho drobných škrábanců a skvrnek, ale žádné vážné poškození. Také je protržená látka na reproduktoru, na fotce jsem trhlinu vyretušoval. Rádio jsem zatím jen očistil a zjistil, které důležité součástky jsou vadné. Do opravy se pustím teprve až budu mít sehnané náhradní díly.

Sháním náhradní díly a podrobnou dokumentaci

K opravě tohoto pěkného rádia potřebuji tyto nestandardní součástky : Vzorek látky na reproduktoru přijímače Rigoleto S577.
Dále by se mi hodila podrobnější dokumentace, než je schéma v Baudyšově knize, nejlépe kopie originálního servisního manuálu nebo výrobních podkladů. Jde hlavně o seřizovací tabulky a výkresy rozmístění seřizovacích prvků.

Literatura a www odkazy

  1. M. Baudyš: Československé přijímače, vyd. ESČ, Praha 1946.
  2. Katalog elektronek Franka Philipse Frank's Electron Tube Data sheets: http://www.mif.pg.gda.pl/homepages/frank/index.html
  3. Virtuální muzeum radiotechniky: http://www.oldaradio.cz/
Zpět na obsah Jeníčkových radiotechnických stránek
Zpět na domovskou stránku Petra Jeníčka

Stránku vytvořil Ing. Petr Jeníček. Případné dotazy posílejte na adresu pjenicek (zavináč) seznam . cz. Stránka byla naposledy změněna 10.3.2005.