Radiopřijímač Siemens 22 GW

Fotografie přijímače Siemens22GWJe to tříelektronkový superhet, napájený přímo z rozvodné sítě bez transformátoru. Toto tzv. "univerzální" zapojení umožňuje napájet přijímač jak střídavým, tak i stejnosměrným proudem.

Elektronky:

UCH11 - měnič kmitočtu (trioda funguje jako oscilátor, heptoda je směšovač)
UBF11 - pentoda slouží jako mezifrekvenční zesilovač, dvojitá dioda jako demodulátor.
UCL11 - nízkofrekvenční zesilovač. Trioda tvoří předzesilovač a svazková tetroda výkonový zesilovač.
UY11 - jednocestný usměrňovač.
 

Vlnové rozsahy

Krátké vlny 14 m až 51m, tj.  5,88MHz až 21,42MHz
Střední vlny 190m až 590m, tj. 508 kHz až 1579 kHz 
Dlouhé vlny 700m až 2000m, tj. 150kHz až 429 kHz
Rozsahy jsou odečteny ze stupnice.

Napájení

Napájení napětí lze přepínat mezi 110, 125 a 220V. Příkon při 220V je 38W a při 110V 26W (dle nápisu na zadní stěně,
ve schematu uvádějí 35W při 220V).

Schéma

jsem umístil na zvláštní stránku, protože je příliš velké pro vložení do textu - 1953x1481 bodů, 65 kB.

Popis zapojení, konstrukční zvláštnosti

Tento přijímač byl konstruován co nejúsporněji, aby posluchačům poskytl co nejvíce muziky za co nejméně peněz.

Zdrojová část

Anodové napětí se získává jednocestným usměrněním síťového napětí elektronkou UY11. Silně zvlněné usměrněné napětí se vyhlazuje kondenzátory a tlumivkou. V tomto rádiu se používají elektronky řady U, jejichž žhavicí vlákna se spojují do série. Jejich jmenovitý proud je vždy 100 mA, napětí se liší podle velikosti elektronky. Izolace mezi vlákny a katodami elektronek je zesílena tak, aby vydržela síťové napětí. Vlákna jsou při 220V spojená do série, a napájí se přes srážecí odpor ze sítě. Při přepnutí na 125 a 110V se vlákna spojí sérioparalelně.

Zajímavost - ochrana žárovky

Tlumivka pracuje zároveň jako relé - část jejího jádra je pohyblivá a spojená s rozpínacím kontaktem. Bez proudu je kotva tlumivky vlastní vahou oddálena od pevné části jádra. Tento kontankt zkratuje žárovku na osvětlení stupnice, zapojenou sériově se žhavicími vlákny elektronek. Hned po zapnutí, když jsou elektronky studené, tlumivkou neprochází proud, a kontakt je sepnut. Žárovka je zkratována, takže proudový náraz, který vznikne připojením napětí na studená vlákna elektronek ( jež mají za studena mnohem menší odpor, než když jsou rozžhavená), žárovku nepřepálí.

Výhody a nevýhody univerzálního provedení

Tento přijímač je možno napájet i ze stejnosměrného zdroje. Vynecháním drahého transformátoru výrobce dosti ušetřil na ceně přijímače. Provedení bez trafa má dvě podstatné nevýhody. Za prvé při napájení napětím menším než 220V se podstatně snížil výkon přijímače. Za druhé, přijímač byl přímo spojen s rozvodnou sítí, ze které do něho mohlo pronikat průmyslové rušení. Takovýto přijímač se nehodí pro dálkový příjem.

Vysokofrekvenční a mezifrekvenční obvody

Siemens 22GW je standardní superhet, zapojený ale co nejjednodušeji. Je to přístroj, vhodný jen k poslechu nepříliš vzdálených stanic. Cívky všech rozsahů jsou spojeny sériově, nepoužité cívky se zkratují přepínačem. Oscilátor je kvůli úspoře součástek zapojen dosti zvláštně, na KV rozsahu pracuje v Meissnerově zapojení, a na středních a dlouhých vlnách tvoří zvláštní variantu tříbodového oscilátoru. Vážně pochybuji o správnosti schematu v knize [1], nevím zda oscilátor může vůbec v takovémto zapojení takto fungovat. Mohl bych zapojení vykreslit z rádia, ale to by znamenalo i rozpojení přívodů k cívkám a jejich změření můstkem. Bylo by to dosti pracné, při rozebírání hrozí poškození součástek nyní fungujícího přijímače a i po úspěšné operaci by bylo nutno rádio znovu sladit. Proto jsem to nedělal.
Na výstupu mf zesilovače je jen jeden rezonanční obvod místo obvyklé dvouobvodové propusti. K demodulaci i k získání AVC slouží jediná dioda, druhá dioda v elektronce EBF11 je zkratovaná. V tomto zapojení AVC není zpožděné, ale začíná přivírat elektronky již při slabém signálu. Když na vstupu není signál, mřížkové předpětí směšovače a mf zesilovače se získává jen průchodem emisního mřížkového proudu velkým odporem 3 megaohmy. To je nejjednodušší zapojení, ale nevhodné z hlediska odolnosti vůči křížové modulaci. Při slabém užitečném signálu je prac. bod směšovače nastaven do místa, ve kterém snadno dochází k usměrnění silných rušivých signálů o mřížku a k jejich smíchání.
Jednoduchý laděný obvod na vstupu není dosti selektivní, aby omezil pronikání rušivých signálů na vstup. Tento přijímač je stejně citlivý jako jiné čtyřstupňové superhety, ale méně selektivní a méně odolný vůči rušení.
Jednou jsem na tomto přijímači, naladěném na 15 MHz, nechtěně zachytil telefonní hovor vedený u sousedů bezšňůrovým telefonem, vysílajícím na kmitočtu okolo 30MHz. Signál z telefonu se pravděpodobně smísil s 2. harmonickou složkou oscilátorového napětí.

Nízkofrekvenční zesilovač

Je osazen elektronkou UCL11. Mřížkové předpětí je poloautomatické, získává se průchodem katodových proudů všech elektronek odpory 33 a 97 ohmů. Zesilovač má zavedenu zápornou zpětnou vazbu do dolního konce potenciometru na řízení hlasitosti. Záporná vazba se tak nejvíce uplatní při snížené hlasitosti. Záporná vazba je kmitočtově závislá, kondenzátor 100nF zeslabuje přenos středů a výšek zesilovačem, a zdůrazňuje tak basy. Když se dá potenciometr hlasitosti naplno, záporná zpětná vazba téměř nepůsobí. Silná záporná zp. vazba by při přebuzení zhoršovala charakter zkreslení koncového stupně - zvyšovala by obsah vysokých harmonických. To je paradox, který se projevuje hlavně u elektronkových zesilovačů. Fyzikální výklad tohoto nelineárního jevu (který zdánlivě popírá teorii zpětné vazby, která ale byla odvozena jen pro lineární a mírně nelineární systémy) zveřejním někdy ve zvláštním článku.
Mezi anodou triody a tetrody je jednoduchá tónová clona (dolní propust), tvořená přepínačem a kondenzátory 250pF a 5nF. Při otáčení přepínačem nahoru se nejdříve zapojí kondenzátor 5nF mezi anodu triody a zem, který svádí část proudu o vyšších kmitočtech do země. Při dalším otočení se ještě připojí kondenzátor 250pF mezi anodu tetrody a anodu triody (která je pro st. proud spojena kondenzátorem10nF s 1. mřížkou tetrody). Kondenzátor 250pF vytváří silnou zápornou zpětnou vazbu v obvodu tetrody, která působí především na vysokých kmitočtech.

Mechanické provedení

Přijímač je vestavěn v hezké dřevěné skříňce, vpředu dýhované ořechem. Chassis je vyrobeno z laciného pertinaxu. Konstruktéři velmi chytře rozmístili součástky na chassis tak, že je přijímač stabilní, i když obvody nejsou stíněny plechem tak jako u jiných přijímačů.

Stručné rady pro opravu

Před prvním zapnutím

Nejdříve zkontrolujte stav anténního a uzemňovacího kondenzátoru a pokud si nejste jisti, že jejich izolace je bezvadná, vyměňte je. Zkontrolujte síťovou šňůru a vypínač. Zkontrolujte vazební kondenzátor 10 nF mezi anodou triody a mřížkou tetrody u elektronky UCL11, nesmí mít ani nepatrný svod, jinak se přetíží tetroda. Naformujte a vyzkoušejte elektrolyty. Pokud máte chassis vyjmuto a položeno obráceně, nahraďte dočasně osvětlovací žárovku odporem 120ohmů/2W, jinak vám žárovka praskne. Pokud není chassis ve správné poloze, zkratovací kontakt u tlumivky je rozpojen a nechrání žárovku před proudovým nárazem.

Zapnutí

Pozor! Přístroj je za provozu spojen přímo s elektrickou sítí! Přijímač během oprav napájejte přes oddělovací transformátor. Pokud ho nemáte, vidlici zastrčte do zásuvky tak, aby kostra byla spojena s nulákem a přesvědčete se vždy zkoušečkou, že na ukostřovacím vodiči není fáze.
Zkontrolujte pracovní body elektronek, a jsou-li v pořádku, připojte anténu a můžete zkusit naladit nějaký vysílač. Pokud se přijímač jeví zcela mrtvý - bez proudu, příčinou poruchy může být posuvný pertinaxový přepínač napájecích napětí. Pokud hraje, ověřte jeho funkci na všech rozsazích a opravte další zjištěné závady.

Slaďování

Neuvádím originální slaďovací tabulku, protože ji nemám. Je-li třeba přijímač sladit, postupujte obvyklým způsobem. Mezifrekvence je 468 kHz nebo 473 kHz, je třeba zkusit, jak byl váš přijímač původně naladěn. Při slaďování prvního mf transformátoru je třeba vždy rozladit ten obvod, který zrovna neseřizujeme, připojením 200 pF kondenzátoru. Oscilátor sladíme tak, aby souhlasila stupnice. Vstup slaďujeme s oscilátorem v souběhových bodech, označených na stupnici malými obdélníkovými zářezy v černém potisku. Cívky se dolaďují šroubovacími železovými jádry, i když ve schématu jsou kresleny jako pevné vzduchové cívky.
 

Prosba o podrobnější informace

Vážení čtenáři, pokud někdo z Vás má podrobný servisní manuál nebo jinou důkladnou dokumentaci k tomuto přístroji, prosím, aby mi ji okopíroval. Nabízím za to jinou dokumentaci nebo součástky. Zajímala by mne slaďovací tabulka, podle které bych přístroj mohl přesněji sladit. Také bych chtěl vědět podrobnější technické údaje - citlivosti na jednotlivých rozsazích, šířku pásma, nf výkon. Chtěl bych také vědět, jak je skutečně zapojen oscilátor, aniž bych ho musel rozebírat. Také by mne zajímal rok výroby. Rozhodl jsem se publikovat popis tohoto rádia, i když nemám kompletní dokumentaci, protože je to hezký a zajímavý přístroj. Za podrobnější informace předem velmi děkuji.
 

Literatura a www odkazy

[1] Empfanger - Schaltungen der radio-industrie, Fachbuchverlag Leipzig. Z této knihy bylo převzato schéma zapojení.
[2] Frank's Electron tube Pages

Zpět na obsah Jeníčkových radiotechnických stránek

Zpět na domovskou stránku Petra Jeníčka

Stránku vytvořil Ing. Petr Jeníček. Poslední změna dne 10.11.2004.
Případné dotazy posílejte na adresu: pjenicek (zavinac) seznam.cz