Pokusil jsem se postavit jednoduchý a přitom kvalitní oscilátor pro SV.
Je určen do malého přenosného signálního generátoru, který se dá použít
k testování a seřizování radiopřijímačů i mimo dílnu. Po změně hodnot
součástek se dá zapojení použít pro libovolnou frekvenci.
V LC oscilátoru laditelném v širokém rozsahu se obvykle používá
Meissnerovo nebo Hartleyovo zapojení. Vlastnosti obou zapojení jsou
podobné, zde budu popisovat zvláštní úpravu Meissnerova oscilátoru.
Vlastnosti základního zapojení Messnerova oscilátoru
Nejdříve se podíváme na základní zapojení Meissnerova oscilátoru s
tranzistorem a s elektronkou. Normální vlastností Meissnerova
oscilátoru je, že amplituda kmitů při ladění kondenzátorem stoupá s
frekvencí.
Elektronkový oscilátor
Elektronkový
oscilátor dle obr. 1 lze obvykle ladit v širokém rozsahu kmitočtů a
amplituda se
mění, ale ne příliš. Když se amplituda kmitů zvětší, usměrněním o
mřížku se nabije kondenzátor C3 a elektronka se přivře, zisk se sníží a
amplituda klesne. Je to jednoduchá regulace amplitudy. V okamžiku
vrcholu vlny, kdy je na mřížce kladné napětí, elektronka se sice
maximálně otevře, ale nedokáže dát do anody příliš silný impuls,
protože emisní schopnost katody je omezená. Když je amplituda kmitů moc
velká, převládne tedy zavření elektronky v době, kdy je mřížka záporná
nad jejím otevřením ve špičce.
Tranzistorový oscilátor
Oscilátor
s bipolárním tranzistorem v obvyklém zapojení na obr. 2, který má
můstkovou
stabilizaci pracovního bodu, obvykle nejde ladit v tak širokém rozsahu,
protože na horním konci zisk ve smyčce vzroste natolik, že se obvod
parazitně rozkmitá na nízké frekvenci. Vysokofrekvenční napětí je pak
modulované nízkofrekvenčním průběhem. I když se to někdy nestane,
velikost vf napětí se hodně mění s kmitočtem. Souvisí to s vlastnostmi
bipolárního tranzistoru v tomto zapojení. Můstková stabilizace udržuje
stálou hodnotu emitorového proudu bez ohledu na střídavé děje v
tranzistoru. Pokud se nabije kondenzátor C3 usměrněním o přechod B-E,
neklesne celkový proud tranzistoru ani jeho zisk, jen se změní
charakter vf průběhu. Tranzistor začne pracovat jako spínač, na
vrcholech kladných půlvln na bázi se prudce otevírá a do kolektoru
pouští silné proudové impulsy. Kvůli nelinearitě přechodu B-E je ve
špičce diferenciální odpor přechodu malý a proudové špičky jsou velké.
Všechen proud tekoucí do báze je ve
špičce beta krát zesílen a teče kolektorem. Mezi těmito špičkami je
tranzistor uzavřený. Souhrn proudu za jednu periodu je pořád stejný, co
se ubere v záporné půlvlně, to se přidá v krátké kladné špičce. Při
silném
signálu tranzistor zesiluje zhruba stejně jako při slabém, ale silný
signál hodně zkreslí. Na horním konci rozsahu je zesílení tranzistoru
stejné jako dole, takže nic neomezuje nárůst amplitudy, daný tím, že
laděný obvod má nahoře vyšší impedanci. Naopak vzrůstá zkreslení
signálu. Pokud je časová konstanta C3 s bázovými odpory výrazně větší,
než
rychlost poklesu oscilací na laděném okruhu, když se tranzistor zavře,
dochází k parazitnímu kmitání na nízké frekvenci.
Volba vazebního kondenzátoru
C3 by proto neměl být příliš velký, doporučuji, aby jeho reaktance na
dolním konci pásma byla 5x až 10x menší, než je vstupní impedance
tranzistoru. Je-li C3 moc malý, na dolním konci pásma trochu zeslabuje
přenos signálu, takže je amplituda kmitů příliš slabá, nebo oscilátor
přestane kmitat. Příliš malý C3 také posouvá fázi, takže laděný obvod
musí pracovat na boku rezonanční křivky, aby to vyrovnal. Tím se
zhoršuje frekvenční stabilita.
Je-li C3 příliš velký, zvyšuje se náchylnost obvodu k nežádoucím
oscilacím na nízkém kmitočtu, když je naladěn na horní konec rozsahu.
Tlumicí odpory
Velkému nárůstu amplitudy kmitů a příp. vzniku parazitrních nf oscilací
se dá částečně zabránit, když zapojíme sériově s C3 malý odpor několik
stovek ohmů až několik kiloohmů. Tím se nejen zmenší zisk ve smyčce,
ale odpor spolu se vstupní kapacitou tranzistoru tvoří integrační RC
článek, jehož přenos s kmitočtem klesá. Odpor také omezuje špičkový
proud, tekoucí do báze.
K omezení příliš velké amplitudy na horním konci pásma a ke zmenšení
zkreslení také pomáhá zapojit odpor mezi kolektor tranzistru a odbočku
cívky, který omezí špičkový proud v okamžiku, kdy se přebuzený
tranzistor zcela otevře. Pokud potřebujeme snížit amplitudu na horním
konci rozsahu, a nemůžeme použít regulaci amplitudy popsanou v dalších
odstavcích, můžeme paralelně k C2 připojit sériovou kombinaci malého
kondenzátoru (jednotky až desítky pF) a malého odporu (desítky až
stovky ohmů). Tím se zmenší jakost obvodu hlavně na vyšších
frekvencích, je to ale na úkor frekvenční stability oscilátoru. Hodnoty
všech omezovacích a tlumicích odporů musíme najít pokusně.
Omezovací odpory jsem použil např. v Grid-Dip
oscilátoru.
Oscilátor jsem upravil tak, abych kolísání amplitudy co nejvíce omezil,
zapojení vidíte na obr. 3. Jednak
jsem použil jádro z materiálu H6, který má optimální vlastnosti na
dolním konci středovlnného rozsahu a s rostoucí frekvencí jeho ztráty
stoupají, takže Q cívky klesá. Zadruhé jsem do báze dal obvod s diodou
D3, který slouží jako usměrňovač, a zavírá tranzistor při nárůstu
kmitů.
Obvod jsem zapojil tak, aby nedocházelo k usměrnění o bázový přechod,
ale vf napětí přicházející na bázi se usměrňuje o diodu D3. Tím, že je
v emitoru tranzistoru neblokovaný odpor R3, vstup tranzistoru se
při slabém a středním signálu nechová jako usměrňovač, ale téměř jako
lineární odpor Ri = β * R3 (platí pro f < fβ). Při
kladné špičce teče
většina proudu
diodou D3, do báze tranzistoru teče jen malá část. Proto nedochází k
prudkému otevírání tranzistoru v kladné špičce, ale tranzistor přenáší
lineárně kladnou část sinusovky. Tím, že se kondenzátor C3 nabije,
tranzistor se jen zavírá pří záporné půlvlně. Čím je vf napětí na
bázi větší, po tím větší část záporné části sinusovky je tranzistor
zavřen, ale kladný vrchol se přináší pořád stejně. Diody D1 a D2 slouží
jako stabilizátory napětí, odpor R2 dodává bázové předpětí tranzistoru
a zároveň předpíná diodu D3, aby začala usměrňovat již při menším vf
napětí. Reaktance C3 na dolním konci rozsahu je přibližně 6x menší, než
je paralelní kombinace R2 a vstupního odporu tranzistoru Ri.
Vinutí
L1A má asi 3x více závitů, než L2, takže na kolektoru je jen 3x větší
vf napětí, než na bázi. Dioda D3 tak začne usměrňovat a zavírat
tranzistor mnohem dříve, než by došlo k omezení napětí na kolektoru.
Nevýhodou tohoto zapojení je, že neblokovaný odpor R3 zmenšuje strmost
tranzistoru, a proto musí být tranzistor vázán těsněji na laděný obvod
(L1A a L2 musejí mít více závitů), než kdyby tam R3 nebyl (nebo byl
blokován velkým kondenzátorem). Tím se trochu zhoršuje kmitočtová
stabilita osciáltoru.
Přes hrubou regulaci amplitudy se během ladění amplituda směrem nahoru
zvětšuje. Při přeladění přes celé střední vlny od 525 do 1600 kHz se
amplituda změní cca 1,5x. Abych to omezil, zapojil jsem na výstup
integrační RC článek, který zeslabuje napětí vysokých kmitočtů. Hodnoty
součástek jsem zvolil tak, aby na začátku a na konci rozsahu bylo
výstupní napětí stejné. Uprostřed je největší, a k oběma krajům klesá.
Napětí uprostřed je cca 1,2x větší, než na kraji rozsahu.
Toto zapojení dává vf napětí s malým zkreslením, protože nedochází k
přebuzení tranzisotru. V jedné půlvlně se tranzistor chová jako
lineární zesilovač, a ve druhé je zavřen. RC článek na výstupu ještě
více zeslabí nežádoucí vyšší harmonické složky.
Hodnoty součástek jsou optimální pro střední a dlouhé vlny. Na krátkých
vlnách, kde je impedance rezonančního obvodu menší, asi budeme
potřebovat větší strmost tranzistoru (kterou zmenšuje R3), tak zmenšíme
odpor R3.
Zpětnovazební regulace apmlitudy
Pokusil
jsem se vytvořit co nejjednodušší oscilátor s dobře
stabilizovanou amplitudou, zapojení je na obr. 4. Obvod obsahuje ještě
jednu pomalou, ale
přesnější regulační smyčku. Vf napětí z kolektoru T2 se usměrňuje
diodami D1 a D4. Když usměrněné napětí překročí hodnotu nastavenou
trimrem R6, začne se více otvírat tranzistor Q2, který je v klidu jen
pootevřený proudem přes R5. Jak se Q2 otevírá, snižuje předpětí báze
pro tranzistor T1. Trimrem R6 se nastaví požadované výstupní napětí.
Časová konstanta C7*R5 je mnohonásobně větší, než časová konstanta
C3*R2, vnější regulační smyčka by měla být mnohem pomalejší, než ta
vnitřní, aby byla regulace stabilní.
Obě regulace, tj. usměrnění o D3 a zde popsaná smyčka, spolupůsobí.
Dosáhl jsem tak, že při přeladění z 525 na 1747 kHz se změní výstupní
napětí ze 100 na 107 mV, což už se mi jeví vyhovující. Ani není potřeba
korekční RC článek na výstupu, ale kdybych ho tam dal, snížím změnu
napětí při ladění na velmi malou hodnotu.
Bohužel se ale tímto zapojením zvětšilo zkreslení výstupního signálu,
způsobené nelineárním zatížením rezonančního obvodu usměrňovačem D1+D4.
Zkreslení se nejvíce projeví na horním konci rozsahu. Zkreslení na
horním koci rozsahu je při detailním pohledu vidět na osciloskopu,
odhaduji ho na 5 až 7 procent. Kdyby měl
být oscilátor dokonalý, usměrňovač by se musel zapojit až za oddělovací
stupeň, jako to mám ve svém dílenském
vf generátoru.