Voda na elektronických přístrojích a strojích může způsobit tato
poškození:
Zkraty a svody, způsobené tím, že voda je elektricky vodivá.
Přístroj
je
nutno před zapnutím očistit a důkladně vysušit. Nejproblémovější bývají
vinutí transformátorů, cívek a motorů.
Koroze kovových součástí, hlavně železných.
Rozlepení a zkroucení dřevěných dílů, např. skříněk, a papírových
prvků
- membrány reproduktorů, různé podložky a stupnice a pod.
Znečištění slizem a blátem.
Postup opravy
Očištění a demontáž.
Pokud je přístroj celý namoklý a znečištěný, umyjeme ho vodou. Pokud je
zvlhlý jen zčásti, vodou čistíme jen navlhlou nebo zablácenou část,
ostatní
otřeme dobře vyždímaným hadrem. Na čištění míst v přístroji, která jsou
ještě suchá a nechceme je navlhčit, použijeme denaturovaný líh.
Přístroj
rozebereme a desky plošných spojů také důkladně opláchneme. Přístroj,
který
byl dlouho na dešti, nebo ho zalila povodeň, už trocha čisté vody více
nepoškodí. Většina drobných elektrosoučástek je z výroby hermeticky
uzavřených.
Pokud se obáváte choroboplodných zárodků, po omytí vodou ještě očistěte
přístroj denaturovaným lihem, ten elektronickým součástkám nevadí, ale
bacily účinně hubí.
Nečistoty mohly také zanést jemné mechanické díly, jako jsou např.
přepínače,
ladicí kondenzátory a potenciometry. Počínáme si tak, aby se do nich
nedostalo
více vlhka a špíny, než tam je. Jestliže se do nich dostala nečistota,
uvážíme, zda je snazší je nahradit, nebo rozebrat a vyčistit.
Odporové dráhy potenciometrů po rozebrání otřeme hadrem, necháme
uschnout,
očistíme lihem a přetřeme hadrem s bílou leštěnkou na nábytek.
Začíná-li dřevěné části napadat plíseň, otřeme je přípravkem SAVO proti
plísni. SAVO je žíravé, pracujeme v gumových rukavicích a brýlích. SAVO
také způsobuje vyblednutí barvy dřeva, poškozuje některé nátěry a
vyvolává
korozi kovů.
Mechanické díly rozebereme a očistíme. Zarezlé spoje pokapeme
petrolejem,
a po několika hodinách zkusíme rozebrat. Na matice a šestihranné šrouby
používáme Golu nebo očkové klíče, stranový klíč spíš zarezlou matici
ožvýká,
než by ji povolil. Násilí používáme s jen mírou, vyndavání zlomených
svorníků,
to není žádný med. U motorů sejmeme čela a vyndáme rotor, aby se dalo
vinutí
vysušit a odrezit železné části.
Vysušení.
Díly, obsahující vinutí, jako jsou transformátory, motory, tlumivky,
dáme
důkladně
vyschnout ke zdroji mírného tepla, jako je radiátor nebo kamna, za
slunečného počasí, když se netopí, je položíme třeba na osluněný
parapet
okna. Transformátor nebo motor doporučuji sušit v teple alespoň
týden,
raději dva. Desky plošných spojů nebo chassis se součástkami
uschnou
za několik dnů. Malé vysokofrekvenční cívky a nf transformátorky s
mnoha
vývody samozřejmě nevymontováváme, ale sušíme je i s deskou, na které
jsou
přidělané. Mechanické prvky ze železa hned vysušíme hadrem, nahrubo
oškrábeme
rez a dáme na několik hodin až dnů do sucha a tepla.
Odstranění rzi.
Přesné součástky, jako jsou např. ložiska, ozubená kola a pod.
neodrezujeme,
ale nahradíme novými. Ostatní díly zkusíme dát do pořádku. Na sundání
hrubé
rzi z masivnějších částí přístrojů použijeme drátěný kartáč, pilník a
šábr.
Šábr je škrabák, získaný nabroušením starého trojhranného pilníku tak,
že má ostrou špičku a cca 3 cm od špičky i ostré hrany. Při broušení ho
chladíme, aby nezměkl. Ke škrábání rzi lze použít také rotační drátěný
kartáč zasazený do vrtačky. Jemné součástky doporučuji oškrábat do
špičky
nabroušeným jehlovým pilníčkem. Z kousku ocelového lanka lze zhotovit
malý
drátěný štěteček. Jemný rez odstraníme smirkovým papírem. Nepoužíváme v
žádném případě odrezovač, který je žíravý - obsahuje kyselinu
fosforečnou.
Zbytky kyseliny by později poškozovaly přístroj. Díly, které se nebudou
natírat barvou, ale jen mazat olejem či vazelínou, můžeme namočit do
petroleje
nebo nafty. Nakonec nepohyblivé části natřeme základovkou na kov a
emailem,
pohyblivé namažeme olejem nebo vazelínou. Olejujeme jen to, co se musí
lehce a rychle pohybovat, jinak doporučuji spíše hustou vazelínu, např.
červený ložiskový tuk NH2. Olej časem steče nebo vyschne, vazelína
vydrží
déle a kov lépe chrání před vlhkostí.
Nová povrchová úprava kovových dílů
Železné součástky musíme po usušení a odrezení hned zase natřít, jinak
zase zreziví vzdušnou vlhkostí. Nejlepší antikorozní základovka je
tmavě
červená olejová suříková barva na konstrukce O2004, která schne nejméně
2 dny a je jedovatá. O něco horší ochranu, ale snazší použití skýtá
syntetická
barva S2000, která schne 1 den. Vyrábí se v několika barvách, bílá je
vhodná
pod nátěr špatně kryjícím bílým emailem. Také lze použít rychleschnoucí
tmavozelenou základovku na barevné kovy Formex S2003, která schne 1
hodinu.
Kladívková barva Hamerit drží i na nedokonale odrezeném povrchu a má
pěkný
vzhled, ale je drahá, takže se hodí jen na menší součástky.
Nedoporučuji
vodou ředitelnou základovku Diskor V2076, špatně lpí na kovu a
nedostatečně
chrání před rezivěním.
Jako vrchní nátěr kovu se hodí synterický email Industrol S2013, který
schne 1 den, nebo rychleschnoucí nitrocelulosový Celox C2001.
Oprava reproduktorů
Pokud se membrána jen odlepila na kraji, přilepíme ji pomalu schnoucím
lepidlem, abychom stihli spoj srovnat. Membránu srovnáme tak, aby cívka
nedrhla. Pokud je membrána obyčejného reproduktoru v rádiu nebo
televizoru
na jednom místě protržená malou trhlinou, ale jinak v pořádku, kraje
trhliny
srovnáme, a zalepíme trhlinu záplatou z tenkého papíru, natřeného např.
Kanagonem nebo Supercementem. Při větším poškození doporučuji běžně
dostupné
typy reproduktorů nahradit novými, vzácné a drahé reproduktory svěřit
do
opravy specialistům. Postupy oprav lze najít i ve staré radioamatérské
literatuře, je to ale dosti pracné a přesahuje to rozsah tohoto článku.
Zkoušení a oprava elektrických obvodů
Po důkladném vysušení změříme izolaci
transformátorů,
motorů a tlumivek vysokým napětím stejně, jako při revizi. Pokud
součást nevyhoví, musíme ji buď nahradit novou, nebo převinout. Také
vyzkoušíme
izolaci kabelových svazků a dalších míst, kde by mohla být narušena.
Jsou-li
izolace v pořádku, přístroj měříme a opravujeme jako při kterékoliv
jiné
neznámé poruše. Opravíme nebo vyměníme viditelně poškozené součásti,
přístroj
změříme ve vypnutém stavu, jeví li se v pořádku, připojíme ho ke zdroji
přes ochranný odpor či žárovku, změříme, pak připojíme přímo,
vyzkoušíme,
proměříme.
Oprava dřevěných částí
Dřevěné skříňky z masivního dřeva se většinou dají opravit, obykle
vlhkem
jen povolí lepené spoje a poškodí se povrchová úprava. Výrobky z
překližek
a laťovek se snadno rozlepí a zvlní. Lze je opravit jen když rozlepení
desek není příliš velké. Dřevotřískové desky se vlhku nabobtnají,
zkřiví
a chtějí se rozpadat, nestojí za opravu.
Rozlepené okraje překližek nebo laťovek opravíme tak, že do spár tenkým
plíškem zaneseme lepidlo, např. disperzní Herkules, na velmi namáhané
díly
dáme epoxydové lepidlo (Unilex). Z obou stran přiložíme igelit, aby se
deska nepřilepila, a pak ji stolařskými svěrkami pevně sevřeme mezi dvě
rovné dřevěné desky a necháme ztvrdnout.
Zvlněný povrch dýhy uprostřed desky lze narovnat napařením a stlačením
mezi desky, tento postup rovnání dýhy však znám jen z literatury,
nezkoušel
jsem ho - viz [11] str. 106.
Uvolněné čepové a rybinové spoje slepíme klihem nebo Herkulesem, na
velmi namáhané části použijeme epoxidové lepidlo. Podrobnější postup
viz
[10] str. 116. Vyštípnutá místa spojů, která už nejdou sestavit,
vyplníme
vhodně tvarovanými dřívky a kaší z epoxidového lepu a pilin ze stejného
druhu dřeva, jako je spravovaná věc.
Obnova povrchové úpravy dřeva
Nejjednodušeji se obnovuje barevný nátěr. Dřevo obrousíme, natřeme
základovkou,
přebrousíme, zatmelíme, přebrousíme, natřeme emailem. V obchodech je
veliký
výběr barev na dřevo. Můžeme použít barvy vodou ředitelné jako Balakryl
nebo Sokrates, nebo olejový Unibal a na něj olejový email. Syntetické
barvy
lze také použít, jsou odolnější než vodové, ale ne tak trvanlivé jako
olejové.
Přírodní dřevo, které bylo natřeno bezbarvým lakem nebo dřevo v selském
stylu natřené fermeží či voskem musíme vybrousit až do dokonalé
hladkosti
a čerstvého vzhledu. Potom dřevo natřeme zase lakem nebo fermeží, tak
jako
to bylo dříve. Pokud to není masivní dřevo, ale dýhovaná deska, hrozí,
že více poškozenou dýhu probrousíme skrz, aniž bychom dosáhli pěkného
povrchu.
Dokonalé, ale pracné řešení je nové podýhování, nedokonalým náhradním
řešením
je barevný nátěr nebo tapeta s dřevěným vzorkem.
Nejobtížněji se renovují mořené a politurované skříňky, doporučuji,
aby se do toho pouštěli jen zruční řemeslníci. Postup je popsán např. v
[11], str. 108-11.
Literatura
[1] V. Černý a kol. : Opravy rozhlasových přijímačů, SNTL Praha 1970
[2] K. Novák: Amatérská oprava tranzistorového přijímače, SNTL Praha
1975
[10] V. Hájek: Truhlářské práce, Grada Praha 1997
[11] A. Jackson, D. Day : Starožitnosti ošetřování a opravy, Slovart
Praha 2001
