Osmiúhelníková rámová anténa na střední vlny
Popis
Tato anténa je udělána tak, aby měla při daných rozměrech co
nejlepší citlivost a selektivitu a snadno se používala. Velikost
antény okolo půl metru je kompromisem mezi zabraným místem a ziskem,
větší anténa by dala silnější signál. Díky dobrému řemeslnému
provedení se anténa pěkně vyjímá na starožitném elektronkovém rádiu
po dědovi.
Pro dobrou účinnost je zapotřebí, aby anténa měla co největší plochu
a její obvod (úměrný délce drátu a tím pádem i jeho odporu) byl co
nejmenší. Největší plochu při daném obvodu má kruh, ale kruhová
kostra na anténu se špatně vyrábí. Osmiúhelník má jen nepatrně větší
obvod, než kruh o stejné ploše, a osmiúhelníkovou kostru lze snadno
zhotovit.
Kostra antény je složena ze čtyř latí, zapasovaných do sebe navzájem
výřezy, a slepených.
Cívku doporučuji navinout izolovaným měděným vodičem tl. 0,8 až
1 mm. Dříve jsem doporučoval anténu vinout vysokofrekvenčním
lankem tlustým cca 0,4 mm, ale to se mi neosvědčilo, protože
lanko je málo pevné. Když anténa spadne, vf lanko se přetrhne,
zatímco plný tlustší drát to vydrží. Tlustší drát má pro vf proud
stejně malý odpor jako tenčí vf lanko. Vysokofrekvenční lanko se
také dnes špatně shání.
Vf lanko má význam při vinutí malých cívek, ve kterých je málo místa
pro vinutí, takže potřebujeme tenký vodič s malým odporem pro vf
proud ale na mechanické pevnosti zde nezáleží. Na rámové anténě je
místa dost, takže tlustší a pevnější dát je vhodnější.
Vodič vede téměř po celém obvodu cívky vzduchem, dotýká se jen konců
latí, a mezi závity jsou ponechané mezery 2 mm. Díky tomu jsou
i dielektrické ztráty v mezizávitové kapacitě minimální.
Anténa se ladí vzduchovým ladicím kondenzátorem 450 pF ze
starého elektronkového rádia. Paralelně k němu je připojen malý
kondenzátor, zmenšující ladicí rozsah tak, aby končil na
1,7 MHz a zjemňující ladění na horním konci rozsahu.
Pro snadný poslech mých dvou oblíbených vysílačů jsem anténu doplnil
přepínačem, kterým se místo ladicího kondenzátoru připojují
pevné kondenzátory s trimry, naladěné na tyto vysílače. První pár
kondenzátorů C3 + C4 je naladěn na Prahu - vysílač Liblice
639 kHz, druhý C5 + C6 je naladěn na Country radio -
vysílač Zbraslav 1062 kHz. Lze zapojit i kondenzátory jiných
hodnot a naladit jiné vysílače, nebo použít přepínač s více polohami
a přednastavit si více vysílačů. Kondenzátory a přepínač jsou
umístěny v černé krabičce u spodku antény.
Pokud poslouchám na tranzistorový přijímač s feritovou anténou, jen
ho přiblížím k rámovce tak, aby nastala kritická či mírně
podkritická indukční vazba mezi feritkou a rámovou anténou.
Pro připojení elektronkového rádia bez feritové antény slouží
vazební závit, navinutý v dírkách kostry 1 cm pod hlavním vinutím
rámové antény. Závit je pod středem vinutí, aby nenarušoval symetrii
antény. Vazební závit není vůbec spojen s hlavním vinutím, je to
vhodnější pro omezení rušení. Ve městě, kde není žádná čistá zem a
vše je zamořeno zpětnými a bludnými proudy, je lepší neuzemňovat nic
co nemusí být uzemněno kvůli bezpečnosti, ale raději vstupy izolovat
a signál přenášet jen indukční vazbou.
K rádiu vazební závit připojuji párem vodičů dlouhým asi 70 cm,
zkrouceným aby se do něj neindukovalo rušení. Lepší by byl stíněný
kablík, hlavně když by byl přívod dlouhý, u krátkého přívodu stínění
není nutné, protože vazební závit má malou výstupní impedanci.
S touto anténou lze ve městě čistě bez poruch poslouchat místní
stanice i silné vysílače sousedních zemí dokonce i na elektronkových
„univerzálních“ přijímačích, které nemají síťový transformátor a
jejich kostra je spojena přímo s elektrickou sítí. Jsou to např.
rádia Tesla Rytmus nebo Talisman. S drátovou anténou takové rádio
bručí a chrčí i při poslechu nejsilnější místní stanice.
S jinými přijímači lze na tuto rámovku poslouchat vysílače z celé
Evropy. Na skutečně dálkový příjem vysílačů z jiných kontinentů nebo
velmi slabých lokálních evropských vysílačů by byla lepší velká
stíněná rámovka, která by přijímala ještě méně rušení a dala
silnější užitečný signál.
Schéma zapojení
Postup výroby
Na výkrese (je
velký, otevře se v jiném okně) vidíte hlavní rozměry antény.
Rám se skládá z hoblovaných latí o průřezu 1x5 cm, strana
osmiúhelníku A=20 cm. Velikost rámu můžete udělat i jinou
(odlišná délka strany osmiúhelníku A), ale musíte zachovat vzájemný
poměr stran. Vodorovné latě měří A*(1+√2)=482 mm, svislé jsou
delší o podpěrné sloupky s čepy. Čtverhranné sloupky jsou na koncích
ztenčeny do válcových čepů o průměru 6 mm, které zapadají do
děr v prkénku, tvořícím podstavec. Výřez mezi sloupky je široký
38 mm, tímto výřezem prochází vinutí antény.
Latě vyříznete do požadovaného tvaru, zkusíte je sestavit a čepy
zasadit do děr v prkénku. Spoje překřížených latí musí jít do sebe
zasadit bez vůle, mírným tlakem bez násilí. Čepy na spodku dolních
latí musí jít do děr v prkénku ztuha, aby tam držely i bez lepidla.
Na koncích latí uděláme trojhranným pilníčkem řadu zářezů ve
vzdálenostech 3 mm od sebe, do kterých zapadnou závity antény.
Zatmelíme případné drobné kazy ve dřevě a dřevěné součástky
osmirkujeme jemným papírem o zrnitosti 120-150. Do překříženích
spojů rámu namažeme epoxidové lepidlo, rám sestavíme a smáčkneme
svěrkami. Po vytvrzení lepidla rám a prkénko natřeme buď lazurovacím
lakem (luxol), nebo bezbarvým lakem. Také ho můžeme namořit, a potom
nalakovat, nebo napustit fermeží či voskem. Povrchovou úpravu
uděláme tak, aby se rám barevně hodil k rádiu a okolnímu nábytku.
Každopádně je třeba nějakou povrchovou úpravu udělat, aby do pórů
dřeva nevnikala špína a aby dřevo bylo chráněné při náhodném
vystavení vlhku.
K dolnímu konci svislé latě přišroubujeme několik pájecích oček na
plastových izolačních botičkách, které budou sloužit jako přívodní
svorky. Nejdříve navineme vazební závit z izolovaného drátu o
průměru okolo 0,5 mm, může to být třeba zvonkový drát.
K jednomu očku připájíme konec vazebního závitu, závit
provlékneme dírkami v rámu a připájíme ke druhému očku.
Potom navineme hlavní vinutí tlustším vodičem. Při max. kapacitě
ladicího kondenzátoru 450 pF má hlavní cívka 13 závitů.
Máte-li jiný kondenzátor, musíte změnit počet závitů. Začátek cívky
připájíme k třetímu očku, a vodič navíjíme do zářezů, udělaných
dříve pilníkem tak, aby závity byly od sebe 3 mm. Navineme
cívku mírným tahem a konec připájíme ke čtvrtému očku.
K prkénku přišroubujeme nožky z gumy, která nešpiní, nebo z plastu,
a rám nasadíme čepy do děr v prkénku. Připojíme ladicí kondenzátor a
anténu vyzkoušíme. Ověříme, zda pokrývá celý středovlnný rozsah,
přesahy na koncích rozsahu (širší rozsah ladění) nevadí. Kdybychom
se mýlili v kapacitě kondenzátoru a anténa s kondenzátorem
rezonovala na nesprávné frekvenci, lze buď drát vinutí nastavit a
závity přivinout, nebo naopak závity odvinout a drát zkrátit. Závity
mohou být k sobě i trochu blíže, rozteč 3 mm není nutno přesně
dodržet. Mezery mezi závity by neměly být menší, než je tloušťka
vodiče s izolací, jinak by se zvýšily ztráty.
Je-li vše v pořádku, na místa, kde drát vede zářezy v latích,
namázneme trochu lepidla (např. Supercement), aby se vinutí
připevnilo k rámu. Pokud jsou čepy na dolním konci latí ztuha
zatlačeny do spodního prkénka a drží v něm, není třeba s nimi nic
dalšího dělat. Pokud nedrží dost, vyndáme je, nařízneme tenkou
pilkou, zasadíme a zespodu je roztáhneme klínky z tvrdého dřeva.
Konce klínků musí trochu vyčnívat, aby šly vytrhnout kleštěmi.
Čepové spoje nelepíme, musí zůstat rozebíratelné pro případ, že
bychom museli cívku převinout.
Nakonec vyrobíme nosnou destičku z pertinaxu, na kterou přimontujeme
ladicí kondenzátor, přepínač, pevné kondenzátory a trimry.
Kondenzátory musí být kvalitní s malými ztrátami a stabilní, třeba
keramické z jakostní vf keramiky, nebo slídové, trimry mohou být
keramické, slídové nebo vzduchové hrníčkové. Destičku připojíme k
cívce a trimry naladíme na často poslouchané stanice. Osazenou
destičku zamontujeme do plastové krabičky. Tu připevníme k prkénku a
spodkům svislých latí úhelníčky a vruty. Na hřídel kondenzátoru
nasadíme velký knoflík, aby se dal jemně ladit, také je možno pod
něj nakreslit stupnici.
Odkazy a literatura
Tomáš Nachtmann : Příjem na klasických rozhlasových pásmech, Čs. DX
klub, 1994
B. A. Smirenin a kol.: Radiotechnická příručka, SNTL, Praha 1955
J. Boháč a kol.: DX - Dálkový příjem na všech vlnách, Čs. DX
klub,1998
kolektiv autorů: Přijímací antény a doplňky, Čs. DX klub,2005
Antény pro příjem AM - můj stručný
článek o rámových i drátových anténách.
Anteny:
http://ok1ike.c-a-v.com/web1/soubory/anteny.htm Sbírka odkazů
na stránky o anténách.
Zpět na domovskou
stránku Petra Jeníčka
Tato stránka byla naposledy aktualizována 4. 2. 2020. Stránku
vytvořil Ing. Petr Jeníček. Případné dotazy posílejte na
adresu: pjenicek (zavinac) seznam . cz