Pomůcky používám při oživování nových přístrojů, které ještě nebyly zapojeny v rozvodné síti, stejně jako při hledání poruch ve starších vadných přístrojích. Hodí se zvláště na oživování a opravy zesilovačů a radiopřijímačů s klasickým síťovým zdrojem, který se skládá z transformátoru, usměrňovače, filtru a příp. i stabilizátoru napětí. Když nevím, zda není v přístroji zkrat nebo jiná závažná porucha, nejdříve přístroj prohlédnu, ověřím odpor primárního okruhu ohmmetrem a vyzkouším izolaci mezi kostrou a primárním okruhem Megmetem. Dále doporučuji vyjmout pojistku za usměrňovačem (nebo vyjmout usměrňovací lampu, je-li to elektronkový přístroj) a přístroj připojit do sítě nejdříve přes testovací zásuvku s žárovkou. Pokud je transformátor a usměrňovač v pořádku, místo pojistky za usměrňovačem zapojíme pojistkový ampérmetr a pokračujeme v oživování obvodů napájených stejnosměrným proudem.
Vypínač SW1 je rozpojen, takže v sérii s přístrojem je žárovka. Je-li
v přístroji zkrat (lhostejno, zda hned v přívodní šňůře, v síťovém transformátoru
nebo až na sekundárním vinutí či v usměrňovači), žárovka se rozsvítí naplno.
Zkratový proud je žárovkou omezen asi na 0,43 A, takže nehrozí rychlé spálení
přístroje. Voltmetrem a klešťovým ampérmetrem teď můžeme pátrat po místě
zkratu.
Není-li v síťovém přívodu, trafu a usměrňovači takováto hrubá chyba, žárovka nesvítí nebo jen slabounce žhne. Můžeme zapnout spínač SW1 a žárovku vyřadit, aby do přístroje šlo plné napájecí napětí. Voltmetrem zkontrolujeme napětí na sekundárních vinutích síťového transformátoru i ss napětí za usměrňovačem a klešťovým ampérmetrem změříme spotřebu naprázdno.
Je-li po předchozí zkoušce vše v pořádku, přístroj vypneme a místo pojistky za usměrňovačem zapojíme pojistkový ampérmetr, přepnutý na nejvyšší rozsah. Pokud elektronkový přístroj nebyl dlouho zapnutý, naformujeme ještě elektrolytické kondenzátory. V testovací zásuvce vypneme vypínač, takže přístroj se zase napájí přes žárovku. Zapneme přístroj a sledujeme odběr ss proudu z usměrňovače. Po nabití kondenzátorů by měl odběr klesnout na hodnotu menší než je jmenovitá. Je-li spotřeba příliš velká, žárovka omezuje zkratový proud a můžeme pátrat po příčině zkratu.
Je-li spotřeba správná nebo nižší, zapnutím vypínače v testovací zásuvce vyřadíme žárovku a napájíme přístroj přímo ze sítě. Je-li spotřeba nízká, přepneme ampérmetr na nižší rozsah.
Je-li vše v pořádku, můžeme během dalšího oživování a zkoušení přístroje pojistkovým ampérmetrem kontrolovat spotřebu ss proudu v různých provozních režimech přístroje.
Při nečekaném tvrdém zkratu ve stejnosměrném obvodu praskne pojistka v pojistkovém ampérmetru.
Při oživování výkonových zesilovačů lze podle tohoto ampérmetru nastavovat i klidový proud koncového stupně, pokud známe spotřebu předzesilovače s budičem (ta bývá malá a konstantní). Chceme-li znát klidový proud koncového stupně, spotřebu předzesilovače s budičem musíme od celkového odběru odečíst.
Svorky K1 a K2 jsou dvojlinkou spojeny se šroubovacím víčkem pojistkového pouzdra s atrapou trubičkové pojistky. Víčko s napodobeninou pojistky se zašroubovává místo pojistky do pojistkového pouzdra. Pojistku PO1 do pojistkového ampérmetru dáváme tak silnou, jako má být ve zkoušeném přístroji, ne však silnější než je nejvyšší rozsah ampérmetru. Tato pojistka chrání ampérmetr i zkoušený přístroj, kdyby v něm nastal zkrat až během měření ss spotřeby, nebo kdyby nám do zapnutého přístroje bez krytu omylem např. spadl šroubovák a způsobil zkrat. Ochranné diody D1 a D2 chrání měřidlo v případě, že bychom omylem přepnuli na příliš nízký rozsah a také při zkratu po tu krátkou dobu, než praskne pojistka. Filtrační kondenzátor C1 vyhlazuje ss proud, který teče do miliampérmetru. Proud za usměrňovačem, který tímto přípravkem obvykle měříme, bývá silně zvlněný a bez filtrace by jeho špičky už mohly otevírat ochranné diody. Tím by část proudu tekla diodami a ne měřidlem, takže měřidlo by ukázalo menší střední proud, než je skutečný.
Rozsahy ampérmetru navrhujeme podle toho, jakou spotřebu mívají přístroje, které opravujeme. Ve schématu jsou bočníky spočítány pro rozsahy 100 mA, 500 mA a 1 A. Pokud potřebujete jiné rozsahy, bočníky si přepočítejte. Můžete použít i vícepolohový přepínač a udělat ampérmetr s více rozsahy.
Chceme-li použít neznámé starší měřidlo z bazaru, pomocí digitálního multimetru zjistíme jeho rozsah, odpor a ověříme jeho přesnost. Je-li dobré, spočítáme bočníky a předřadníky tak, abychom získali žádané rozsahy. Měřidlo s přepínačem vestavíme do plastové krabičky a nejdříve zapojíme diody D1 a D2. Ověříme, zda po připojení diod přístroj neukazuje špatně. Kdyby tomu tak bylo, buď má dioda D2 příliš velký zpětný proud, nebo má D1 příliš malé prahové napětí. V takovém případě vyměníme diodu za jiný typ. Zapojíme pojistku, bočníky R1 a R2 a zkontrolujeme je ohmmetrem. Zapojíme filtrační kondenzátor C1. Na místo odporu R3 dáme rezistor s nejbližší vyšší hodnotou, který máme. Přepneme na první rozsah a pomocí multimetru změříme proud pro největší výchylku. Pokud není správný, upravíme R3. Je-li třeba velká změna, vyměníme ho, pokud žádáme jen malou změnu paralelně nebo sériově připojujeme další rezistory. Stejným způsobem nastavíme přístroj i na vyšších rozsazích skládáním odporů R4 a R5. Nakonec připojíme šňůru s napodobeninou pojistky.
Potřebujeme víčko pojistkového pouzdra, kousek trubičky z plastické hmoty stejného
průměru, jako je skleněná trubička v pojistce, kovovou čepičku z prasklé
trubičkové pojistky, dobře izolovanou dvojlinku a 5 cm smršťovací bužírky.
Víčko získáme z pokaženého pojistkového pouzdra stejného typu, jako je ve zkoušeném přístroji. Čepičku ze skleněné pojistky nejlépe sundáme tak, že ho nahřejeme páječkou, bývá přilepeno lepidlem, které teplem měkne.
Víčko provrtáme tak, aby jím prošla dvojlinka a trubičku uřízneme asi
o 2 mm kratší, než je pojistka, aby po nasazení čepičky byla asi o 1 mm
kratší než pojistka. Dvojlinku podélně roztrhneme v délce asi o 2 cm delší,
než je délka víčka s pojistkou. Jednu žílu zkrátíme, konec krátce odizolujeme
a zevnitř připájíme na kovový vnitřek víčka pojistkového pouzdra. Musíme
to udělat tak, aby izolace procházela dírou ve víčku a končila uvnitř těsně
před pájeným spojem. Druhou žílu provlékneme také dírou ve víčku, provlékneme
trubičkou a připájíme zevnitř na kovovou čepičku, sundanou z prasklé pojistky.
Čepičku narazíme na trubičku, a tu zkusmo zasuneme do víčka. Pokud trubička
někde nepasuje, opilujeme ji. Je-li příliš volná, ovineme ji plastovou
izolační páskou. Pravděpodobně budeme trubičku muset opilovat na místě,
kde je první žíla připájená k víčku. Po sestavení vyzkoušíme, zda jde víčko
s atrapou pojistky zašroubovat do pojistkového pouzdra. Je-li vše v pořádku,
trubičku zase vyjmeme a do spojů nakapeme lepidlo. Pak vše znovu sestavíme
a necháme ztvrdnout. Na dvojlinku navlékneme 5 cm smršťovací bužírky, přisuneme
těsně k víčku, aby chránila dvojlinku, vycházející z víčka. Nejlepší je,
pokud se podaří bužírku nacpat i do otvoru ve víčku, aby chránila dráty
i v něm. Bužírku zahřejeme, aby se smrštila.
Ručkové měřidlo by mělo být střední velikosti, např. typ MP80, nebo velké MP120, abychom mohli co nejpřesněji odečítat proud. Na jeho citlivosti příliš nezáleží, citlivost celého přístroje nastavíme bočníky a předřadníky. Doporučuji ale spíše robustní otřesuvzdorné měřidlo s horší citlivostí, více než 1 mA, které spíše snese hrubší zacházení a mírné přetížení. Nedoporučuji citlivý mikroampérmetr, dobrá jsou měřidla z rozebraných vojenských přístrojů z bazaru, jejich přesnost ale musíme ověřit přesným digitálním multimetrem.
Měřidlo musí snést určité přetížení, protože ochranné diody začínají pořádně vést až při napětí o dost větším, než je úbytek na měřidle při plné výchylce. Pokud bychom zvolili diodu s menším prahovým napětím, proud, který by přes ní tekl, by způsoboval chybu měření.
Přepínač musí být bytelný, aby snesl největší měřený proud. Nelze použít miniaturní přepínače.
Dioda D1 je zvolena tak, aby začínala vést až při napětí větším, než je napětí pro plnou výchylku měřidla. Dioda D2 má mít naopak co nejmenší prahové napětí, aby co nejvíce omezila napětí na měřidle při přepólování. Vhodná je jakákoliv výkonová Schottkyho dioda, já jsem použil starší typ Tesla KYW31 na 30 A.
Bočník R1 je výkonový přesný odpor 1 ohm/1W, 2% (s kovovou vrstvou nebo drátový, rozhodně ne uhlíkový) s paralelně připojeným odporem 3,9 ohmu. Bočník R2 je tvořen cca 12 cm konstantanového drátu, tlustého přibližně 2mm. Délku určíte podle toho, jaký odporový drát máte. Bočníky s malým odporem lze obtížně podomácku zhotovit přesně, proto přístroj na jednotlivých rozsazích jemně seřídíme změnou odporů R3, R4 a R5. Tyto odpory sestavíme při seřizování jako sériovou nebo paralelní kombinaci miniaturních přesných rezistorů s kovovou vrstvou. Nedoporučuji používání odporových trimrů, protože jsou časově a teplotně nestálé a poruchové. Skládání pevných přesných odporů dá víc práce, ale přístroj si zachová původní přesnost po mnoho let. Elektrolytický kondenzátor C1 může být na 6 V.