Galenitový detektor montujeme do držáku podle obr. 110. Matkou jedné z nožek přichytíme misku pro krystal, kterou si stočíme z holého měděného drátu průměru l až 1,5 mm. Do misky opatrně vložíme krystal, zabalený do kousku cínové folie (do staniolu). Páčku si zhotovíme ze dvou proužků jakéhokoliv kovu, tlustých l až 1,5 mm. Svislý proužek na konci páčky zahneme, provrtáme a přitáhneme matkou k nožce. Oba proužky, ze kterých je složena páčka, jsou provrtány a přitaženy k sobě šroubkem s matkou. Na konec páčky připevníme držátko ze dřeva nebo z jiného isolačního materiálu. Konec páčky musíme obrousit, aby nám držátko při nasazování neprasklo a dobře drželo. Před montáží všechny součástky dobře uhladíme jemným smirkovým papírem.
Spirálku svineme z ocelové struny pro hudební nástroje tak, že strunu navineme na hřebík. Konec spirály, kterým se bude dotýkat krystalu, musí být dokonale ostrý. Je dobře jej nejprve rozklepat kladívkem a pak sestřihnout nůžkami do hrotu.
Páčka se musí pohybovat volně, musí se však udržet v nastavené poloze. Spirála musí pružit a má se povrchu krystalu dotýkat jen zlehka.
K výrobě tohoto krystalu potřebujeme kousek čistého olova, práškovou síru a zkumavku. Síru koupíme pod názvem „sirný květ"; hlavičky sirek se k tomu nehodí.
Především si musíme nastrouhat olovo. Buď nařežeme olovo na kousky nožem, nebo je opracujeme hrubým pilníkem. Piliny olova smícháme se sírou v poměru asi 20 až 30 gramů olověných pilin a 5 až 8 gramů síry. Nemáme-li po ruce váhy, stačí, odměříme—li půl náprstku olověných pilin a stejné množství síry. Směs nasypeme do skleněné zkumavky a zlehka ji sklepeme dřevěnou tyčkou. Zkumavku pak zahříváme na slabém plameni na plynu/na primusu nebo na lihovém vařiči. Abychom si nespálili prsty, uděláme si z drátu držák (obr. 111). Dokud se síra neroztaví, musíme zkumavku držet dále od plamene a teprve později více zahříváme.
Jakmile se směs vznítí a rozžhaví, vyjmeme zkumavku z plamene a držíme ji ve svislé poloze tak dlouho, až vystydne. Zkumavku potom rozbijeme a vyjmeme hotový krystal.
Krystal se podobá škváře, která má na místech lomu lesklý, zrnitý povrch. Tato čistá lesklá místa mají dobré detekční vlastnosti.
Nesmíme se domnívat, že se nám snad podaří vyrobit krystal hned napoprvé. Zahřejeme-li zkumavku příliš rychle, zkumavka praskne a směs síry s olovem shoří. To nás ovšem nesmí odradit a musíme zkoušet tak dlouho, až se nám dílo podaří.
Zpět na domovskou stránku Petra Jeníčka