Kmitočtové posuny v oscilátorech superheterodynů

ADOLF HAMERSKÝ
Sdělovací Technika 11/1953

Obsah

Co jsou kmitočtové posuny

Při rozhlasovém příjmu na krátkých vlnách vzniká v superhetech při úniku často nejen zeslabení přijímaného signálu, nýbrž i jeho skreslení, Se zvětšováním skreslení se stává, že původně naladěný vysilač úplně zmizí a dokonce, je-li sousedící vysilač kmitočtově velmi blízký původně naladěnému, uslyšíme jej na místě vysilače původního. Chceme-li však poslouchati vysilač původně laděný, musíme jej opětně doladiti. Tento zjev nazýváme kmitočtovým posunem; v následujících statích si podrobněji rozebereme příčiny tohoto nepříjemného zjevu při příjmu, krátkých vln běžnými rozhlasovými superheterodyny.
Jak známo, je v superhetu přijímaný kmitočet f_p směšován s přímo v něm vyráběným oscilačním kmitočtem f_os ve směšovacím stupni tak, že vzniká nový kmitočet, zvaný kmitočet mezifrekvenční f_m, který je přesně roven rozdílu kmitočtu oscilačního f_os a kmitočtu přijímaného f_p, tedy:

V našich úvahách se přidržíme rovnice (1), poněvadž se z různých důvodů, jako na př. pro větší kmitočtový rozsah, používá běžně oscilačního kmitočtu vyššího o kmitočet mezifrekvenční. Jelikož kmitočet mezifrekvenčních filtrů je naprosto konstantní, musí v každém ladicím bodě ležet oscilační kmitočet o hodnotu kmitočtu mezifrekvenčních filtrů nad kmitočtem přijímaným. Tak na příklad, je-li přijímaný kmitočet 1500 kHz a kmitočet mezifrekvenční 450 kHz, pak musí být oscilační kmitočet, v dotyčném ladicím bodě právě 1950 kHz.

Výrazem kmitočtový posun rozumíme nežádoucí změny oscilačního kmitočtu. Jím se pak mění též mezifrekvenční kmitočet. Tak na příklad, je-li oscilační kmitočet následkem nějakých nežádoucích vedlejších zjevů místo 1960 kHz na př. 1955 kHz, mluvíme o kmitočtovém posunu v oscilátorů o +5 kHz. Tím se změní též kmitočet mezifrekvenční, a to na hodnotu 455 kHz, takže leží na jednom z boků mezifrekvenční resonanční křivky; následek toho je, že postranní pásma mezifrekvenční nosné vlny nejsou již zesilována ve stejném měřítku. Mezifrekvenční kmitočet není již ve středu propustného rozsahu mezifrekvenčního pásmového filtru, což má za následek zeslabenou a skreslenou reprodukci. Při větších kmitočtových posunech oscilátoru bude mezifrekvenční kmitočet, vzniklý směšováním, ležet tak daleko mimo mezifrekvenční resonanční křivku, že nebude mf zesilovačem prakticky již vůbec zesilován. Naladěný vysilač skoro úplně zmizí; aby se opětně objevil, je nutno oscilátor dodatečně doladit, zesílení však nebude plné, protože byl porušen souběh oscilátoru se vstupy. Je logické, že tento zjev nastává i v obráceném případě, t. j. sníží-li se kmitočet oscilátoru. Tu mluvíme o záporném kmitočtovém posunu v oscilačním obvodě. Vlivy, působící kmitočtový posun, nebývají ovšem ani trvalé, ani periodické; bylo by proto nutné přijímač stále dolaďovat.

Z těchto vývodů vyplývá požadavek odstranění kmitočtových posunů v oscilační části, aneb alespoň jejich snížení na přijatelnou míru. V žádném případě nesmí býti kmitočtový posun tak velký, aby byl roven, neb dokonce větší než polovina šířky pásma mezifrekvenčního filtru. Přípustné jsou pouze posuny menší než l kHz.

Jak uvidíme dále, je absolutní potlačení kmitočtových posunů oscilátorů v současných konstrukcích superhetů za použití běžných směšovacích elektronek, řízených automatickým vyrovnáváním citlivosti, prakticky neproveditelné a proto je nutno nepatrné kmitočtové posuny připustit.

Vliv změn kapacity na kmitočet laděného obvodu

Největší část kmitočtových posunů spočívá v kapacitních změnách v oscilačním obvodě. Než probereme jednotlivé příčiny takovýchto kapacitních změn v oscilačním obvodě, bude účelné, objasnit si vliv vstupní kapacity elektronek a paralelních kapacit okruhu na kmitočtový posun.

Pod výrazem C_g rozumíme souhrn všech kapacit, které se vyskytují u vyžhavené elektronky ve stavu statickém, a to mezi řídicí mřížkou a kathodou. U triody je to kapacita mřížka — kathoda, dále mřížka — vlákno a mřížka — vnější stínění. U elektronky se stínicí mřížkou přistupuje ještě kapacita řídicí mřížka — stínicí mřížka. V provozním stavu elektronky se tato kapacita zvětší prakticky ještě o kapacitu mezi pery objímky a kapacitu přívodů, jakož i o zdánlivý přírůstek působením kapacity stínicí mřížka — anoda. Součtem těchto kapacit vzniká podstatně větší účinná vstupní kapacita C'_g. V laděných obvodech přičítá se tato kapacita jednoduše ke kapacitě obvodu. Je přirozené, že každá změna kapacity C'_g mění kmitočet laděného obvodu. Ježto je procentuální kapacitní změna sladěného obvodu poloviční v poměru procentuální změny kmitočtové, na příklad:

C_g' = 50 pF, Δ C_g = l pF, tedy 2%,
bude rozladění obvodu 1%. To odpovídá při 1500 kHz odchylce 15 kHz, při 150 kHz odchylce 1,5 kHz (při těsně vázaném sladěném okruhu).

Vstupní kapacity C_g různých běžných elektronek mívají v praxi velikosti přibližně

Na diagramech v obr. l a obr. 2 vidíme závislost vstupní kapacity C_g na změně anodového proudu I_a běžné vf pentody a vf pentody — selektody. V obr. 3 je znázorněna změna vstupní kapacity na změně anodového proudu (změně strmosti) moderní směšovací hexody — triody.

Procentuální vztah kapacitní změny ke změně kmitočtu nějakého laděného obvodu můžeme odvodit ze vzorce pro kmitočet, kde úpravou obdržíme následující známý vztah mezi oběma vzájemně podmiňujícími se změnami:
 
Δf / f = 1/2 . ΔC/C      (3)
 
kde f je kmitočet obvodu v kHz, Δf změna kmitočtu obvodu, C kapacita obvodu v pF, ΔC změna kapacity obvodu v pF.

Nás zajímá absolutní kmitočtová změna v oscilačním okruhu. Budeme tedy řešit rovnici (3) podle kmitočtové změny Δf a připojíme ke všem velikostem index oscilačního obvodu os. Obdržíme pak pro kmitočtový posun v oscilačním okruhu superhetu, při kolísající paralelní kapacitě okruhu, rovnici:
 
Δf_os = f_os . 1/2 . ΔCos/C_os (4)

Z rovnice seznáváme, že kmitočtový posun oscilátoru Δf_os je přímo úměrný kapacitní změně C_os v oscilačním okruhu a že stoupá se zvyšujícím se kmitočtem f_os a se zmenšující se kapacitou obvodu C_os.
Jelikož v krátkovlnném rozsahu je kmitočet vysoký a kapacita okruhu malá, vyplývá z toho, že kapacitní změny v oscilačním okruhu budou zde vyvolávat největší kmitočtové posuny. Nejlépe se objeví tato skutečnost na dvou početních příkladech:

1. Středovlnný rozsah, f_os = 1500 kHz, C_os = 200 pF, ΔC_os = 0,1 pF. Z toho vyplývá kmitočtový posun oscilátoru

   Δfos =1/2 • 0.1 • 1500 = 0,4 kHz.
    

2. Krátkovlnný rozsah, f_os = 15000 kHz, C_os = 100 pF, ΔC_os = 0,1 pF. Z toho vyplývá kmitočtový posun oscilátoru

   Δf_os = 1/2 • 0.1/100 • 15000 = 7,5 kHz.

Z toho vidíme, jak nepatrné změny kapacity v oscilačním obvodu krátkovlnného rozsahu superhetu postačí, aby vyvolaly tak neblahé kmitočtové posuny oscilátoru. Není proto pro konstruktéra superhetů lehkým úkolem udržet kmitočtový posun v přípustných mezích. Rozsah přímých kapacitních změn v oscilačním okruhu smí dosahovati toliko velikosti řádu setin pF, nemá-li mezifrekvenční kmitočet pracovat na bocích resonance pásmového filtru. Mimo kmitočtové nestálosti, které tkví přímo v konstrukci oscilátoru a o nichž bude ještě pojednáno, vznikají kmitočtové posuny v oscilátoru změnami kapacit mezi oscilační mřížkou a ostatními elektrodami elektronky.

Změny mezielektrodových kapacit elektronek

Nejprve uvažujme případ oddělené oscilační elektronky. Zde může nastat kmitočtový posun změnou v prostorovém náboji před první mřížkou oscilační elektronky. Prostorový náboj může být považován za zvětšení mřížkové kapacity; Ježto tato kapacita je připojena paralelně k ladicí kapacitě oscilačního okruhu, bude změnou prostorového náboje ovlivňováno ladění oscilačního okruhu. Tato zdánlivá vstupní kapacita elektronky je, jak známo, závislá na velikosti anodového odporu a na změně strmosti elektronky způsobené třeba změnou anodového napětí, vyvolanou na příklad změnou síťového napětí, aneb změnou mřížkového předpětí (t. zv. Millerův zjev).

Kmitočtový posun vlivem těchto změn mřížkové kapacity je pak největší, je-li oscilační okruh zapojen na oscilační mřížku. V tom případě přechází pak plná změna kapacity mřížky na úhrnnou kapacitu oscilačního obvodu. Změna mřížkové kapacity transformuje se však jenom částečně na úhrnnou kapacitu oscilačního obvodu, je-li oscilační okruh zapojen do anodového obvodu elektronky.

Je-li oscilační trioda dostatečně strmá, postačí k stabilnímu vybuzení oscilačního obvodu volná zpětná vazba, což znamená, že počet závitů zpětnovazební cívky je mnohem menší než počet závitů cívky oscilačního obvodu. Je-li na příklad při těsné vazbě počet zpětnovazebních závitů pouze třetinou počtu závitů cívky oscilačního obvodu, pak ovlivňuje změna mřížkové kapacity oscilační okruh pouze jednou devítinou své hodnoty. Je-li všeobecně v takovém případě kapacitní změna mřížky ΔC_g a poměr počtu závitů zpětnovazební cívky mřížkové k počtu závitů cívky oscilačního obvodu roven p, pak je účinná rozlaďovací kapacita ΔC_os v oscilačním obvodě:

Pro udržení kmitočtových posunů na nejnižší míře je tedy nutné zapojit oscilační okruh do anodového obvodu, ač toto zapojení je komplikovanější a nákladnější.

Vliv kapacitní změny následkem změny hustoty prostorového náboje má tím větší vliv na ladění oscilačního obvodu, čím menší je vlastní ladicí kapacita oscilačního okruhu.

Je-li oscilační elektronka vestavěna současně v jedné baňce s elektronkou směšovací a používají-li obě téhož elektronového proudu, pak může být prostorový náboj řídicí mřížky oscilátoru ještě ovlivňován nejen změnami napětí na anodě oscilátoru, nýbrž též změnami stejnosměrných napětí na ostatních elektrodách. Tak bude na oktodách a heptodách (pentagridech) prostorový náboj před první mřížkou ovlivňován přivedením proměnného záporného regulačního napětí na čtvrtou mřížku, a tím nastane kmitočtový posun. Elektrony nahromaděné před čtvrtou mřížkou budou opět zatlačeny zpět do prostorového náboje první a druhé mřížky, čímž ovlivní hustotu těchto prostorových nábojů a budou tak míti vliv na naladění oscilačního obvodu.

U dřívějších typů směšovacích elektronek, tedy oktod a hexod, jakož i u miniaturních pentagridů 6BE6 a odpovídajícího československého typu 6H31 má zhoršující vliv na kmitočtový posun ta okolnost, že následkem změn napětí elektrod a z toho vyplývající změny proudu druhé mřížky dochází ke změně strmosti a tím i k zdánlivě změně oscilační kapacity. V krátkovlnném rozsahu není již, následkem doběhového času elektronů, oscilační anodový střídavý proud ve fázi s mřížkovým oscilačním střídavým napětím. Toto dohánění anodového proudu vede k tomu, že zpětnovazební cívka indukuje do oscilačního obvodu střídavé napětí, které není se střídavým proudem oscilačního okruhu ve fázi. Toto napětí může býti rozloženo do dvou složek, z nichž jedna s proudem oscilačního okruhu ve fázi je a tedy obvod odtlumuje, kdežto druhá složka je proti proudu posunuta o 90°. Tato druhá složka je však též vytvářena v obvodě samém přídavnou kapacitou; účinek je proto stejný, jako kdyby byla do okruhu přivedena nějaká kapacita.

Pokrokem v konstrukci oktod byl sklon ke kmitočtovému posunu podstatně snížen, jednak vyhnutím se zpětnému působení předpětí 4. mřížky na prostorové náboje oscilační části elektronky, jednak zmenšením doběhového času elektronů v oscilační části; Toho bylo dosaženo ve směšovacích oktodách použitím principu soustředění elektronového svazku a skoro úplným odstíněním oscilační části elektronky.

Další příčiny kmitočtových posuvů

V další části našeho článku probereme několik dalších hlavních případů kmitočtových posunů oscilačního obvodu. Jsou to:

1. kmitočtové posuny způsobené nevhodnou konstrukcí a nevhodným zapojením oscilátorového obvodu;
2. kmitočtové posuny způsobené výměnou elektronky;
3. kmitočtové posuny způsobené automatickým vyrovnáváním citlivosti (AVC) ve směšovacím stupni;
4. kmitočtové posuny způsobené změnou provozních napětí.

1. Nevhodná konstrukce oscilátoru

V případě 1. lze povšechně říci, že tu jsou kmitočtové posuny zaviněny mechanickou i elektrickou nestabilností, jakož i nevhodnou konstrukcí některých částí oscilátoru často bývají to dolaďovací kondensátory pochybných jakostí, jak mechanických tak i elektrických, jejichž tepelný součinitel, kdyby byl u některých znám, by nás asi velmi překvapil. Velký význam pro kmitočtovou stabilitu obvodu mají dále konstrukce a jakost materiálu a součástek, jako na př. přepínačů, impregnování oscilačních cívek, mechanická pevnost otočných kondensátorů a mnoho různých vlivů.

Všeobecně lze vytknout superhetovým oscilátorům, že jsou co do konstrukce zanedbávané. Jak bylo již v předchozím uvedeno, bývá též zpětná vazba často zbytečně příliš těsná, což, mimo jiné závady, též zvyšuje kmitočtový posun.

2. Posuny způsobené výměnou elektronky

V případě 2. nutno uvážit, že není možné vyrobit elektronky stejného typu absolutně stejnoměrné. Malé rozptyly ve vnitřních vlastnostech jsou nevyhnutelné. Je tudíž jasné, že při stejném typu jsou malé rozdíly i v kapacitě oscilačních mřížek; tyto rozptyly v mřížkových kapacitách jsou tím pravděpodobnější, čím složitější je elektrodový systém. Dnešní elektronková technika se snaží udržet rozptyly kapacit oscilační mřížky co nejmenší. Jak bylo již vpředu zdůrazněno, je nebezpečí kmitočtových posunů při výměně elektronek tím větší, čím je oscilační kmitočet vyšší a kapacita obvodu menší. Kmitočtové posuny, zaviněné výměnou elektronky, nepadají však obvykle v naladění superhetu příliš na váhu, hlavně proto, že jsou trvalé povahy, zato bývají velmi nepříjemné u různých elektronkových měřicích přístrojů.

3. Vliv AVC

Případ 3. Při automatickém vyrovnávání citlivosti nastává více méně značný kmitočtový posun. V předchozím výkladu jsme již upozornili na vliv záporného regulačního napětí na změny hustoty prostorových nábojů v dřívějších typech oktod, jakož i v miniaturních pentagridech současné výroby.

Důvody, jež vedly k volbě hexod a heptod s oddělenou oscilační elektronkou, tedy k jednotné směšovací elektronce, je nutno hledati především ve zlepšených vlastnostech v krátkovlnném rozsahu. V diagramu na obr. 4 jsou uvedeny kmitočtové posuny při řízení automatickým vyrovnáváním citlivosti jako následek kapacitních změn oscilační mřížky a v obr. 5 kapacitní změny vstupní mřížky, jež vedou k rozladění vstupních obvodů. Z obou diagramů je patrné značné zlepšení moderních hexod — triod proti oktodám a pentagridům.

Jak velké jsou rozdíly v kmitočtových posunech oktod a pentagridů proti směšovacím elektronkám typu hexoda — trioda, vidíme z následujícího příkladu: V zapojení oscilátoru se starším typem oktody neb pentagridu, kde je oscilační okruh zapojen v mřížkovém obvodě, bude v krátkovlnném rozsahu na 15 MHz a při kapacitě oscilačního obvodu 100 pF, při sestupné regulaci anodového proudu napětím AVC z 1,6 mA až na 0,1 mA, kmitočtový posun až 11 kHz.

V hexodě — triodě bude řídicí mřížce g₁ směšovače přiváděno při snižování citlivosti pomocí AVC stále vzrůstající záporné předpětí. To však zde má ten výsledek, že prostorový náboj mezi stínicí mřížkou g₂ hexody a oscilační mřížkou g₃ bude slabší a zpět potlačený. Oscilační mřížka má vzhledem k tomuto prostorovému náboji určitou malou kapacitu, jež bude následkem změny prostorového náboje působením napětí AVC menší. Oscilační kmitočet tedy při snižované citlivosti vzroste. Měřením na směšovací hexodě — triodě posledního typu bylo zjištěno ΔC_g3 = 0,06 pF při snížení anodového proudu I_a napětím AVC z 2,3 mA až na cca 0 mA při napětí stínící mřížky E_g2/4 = 75 V. V krátkovlnném rozsahu na 15 MHz a kapacitě oscilačního okruhu 100 pF nastává zde kmitočtový posun jen asi 0,8 kHz.

4. Změny provozních napětí

Kmitočtové posuny v oscilačním obvodě vznikají též změnou provozních napětí (případ 4). Podle všeho mají i tyto kmitočtové posuny svoji hlubší příčinu v tom, že následkem kolísání anodového napětí a napětí stínící mřížky nastávají změny ve tvaru a hustotě prostorového náboje. Stoupne-li na př. značněji anodové napětí v triodě, pak budou elektrony vyvěrající z kathody rychle odssáty, což má za následek zmenšení objemu a hustoty prostorového náboje. Tím se musí zmenšit mřížková kapacita, která je částečně závislá na hustotě prostorového náboje, současně však stoupne kmitočet připojeného oscilačního obvodu. Budiž uvedeno několik praktických údajů. Při použití moderní hexody — triody byl naměřen na 15 MHz a kapacitě obvodu 100 pF kmitočtový přírůstek od 0,3 do 0,4 kHz, stouplo-li úhrnné napětí s 200 na 300 voltů. Stínicí mřížka byla ovšem připojená na toto stoupající napětí přes napěťový dělič a oscilační okruh byl zapojen do anodového obvodu.

Podstatně horší jsou posuny opět při použití oktod hlavně staršího typu a pentagridů vůbec. Pokusy s těmito elektronkami na 15 MHz při ladicí kapacitě okruhu 100 pF, s oscilačním okruhem v mřížce bylo zjištěno, že při úhrnné změně anodového napětí 250 V o ± 10% nastávají kmitočtové posuny oscilátoru v rozmezí ± 5 kHz. Z toho je vidět, že provozně jisté ladění v krátkovlnném rozsahu při připojení na neklidnou síť je s těmito elektronkami sotva možné.

Jak kmitočtové posuny zmírnit

Nakonec probereme ještě praktické možnosti, kterými lze kmitočtové posuny zmírnit. Ve velkých superhetech, kde směšovači předchází vf předzesilovací stupeň, se AVC prostě nezavede na směšovací stupeň, poněvadž úplně postačí regulace vf a mf stupně. V tomto případě je též účelné napájet stínicí mřížku směšovací heptody - triody z potenciometru. Tímto způsobem se kmitočtový posun skoro úplně odstraní.

Ve směšovacích stupních, kde je oktoda nebo pentagrid přece jen řízen AVC, je možno použít zapojení, znázorněného v obr. 6. Anodový obvod, ve kterém je zapojen primární okruh I. prvního mezifrekvenčního flitru, vede zde přibližně do středu zpětnovazební cívky oscilačního obvodu. Zpětné působení na oscilační kmitočet řízením záporného předpětí mřížky g4, tedy kmitočtový posun, je tímto zapojením částečně kompensováno. Při použití směšovacích oktod, hlavně staršího typu, jakož i různých typů pentagridů, nevyjímajíc ani nových miniaturních typů 6BE6 a odpovídající československé 6H31, se pro poměrně značný kmitočtový posun nedoporučuje používat na krátkovlnném rozsahu automatického vyrovnávání citlivosti. U hexod — triod je lépe provésti z téhož důvodu řízení na krátkých vlnách toliko se zmenšeným regulačním napětím.

Plného řízení AVC lze bez obav využít v směšovacích stupních, které se skládají z oddělených elektronek na směšovači a oscilátoru. Zajímavé je použití elektronově vázaného oscilátoru jako oscilátoru v superhetu (obr. 7). V tomto zapojení pracuje jedna vf pentoda jako směšovací elektronka a druhá vf pentoda s uzemněnou brzdicí mřížkou jako elektronově vázaný oscilátor, v jehož anodovém obvodu jest zapojen odpor R1. Napětí na tomto odporu je přiváděno přes kondensátor C na odpor R2 a tím na brzdicí mřížku směšovače. I při velmi silném řízení AVC na krátkých vlnách není prakticky nutno se obávat nějakého kmitočtového posunu. Nevýhodou tohoto zapojení však je, že k získání dobrého směšovacího zesílení je zapotřebí poměrně velkého oscilačního napětí.

Značně lze snížit kmitočtový posun i při plném řízení AVC směšovače osazeného heptodou — triodou použitím kompensačního kondensátoru, jehož zapojení je znázorněno v obr. 8. Nebezpečí kmitočtových posunů je zde sníženo zapojením ladicího okruhu do anodového obvodu oscilační triody, dalšího zlepšení je zde ještě dosaženo použitím zvláštního zapojení. Kmitočtové posuny vznikají v heptodě — triodě většinou vazbou mezi oscilačním obvodem a vf vstupním obvodem, naladěným na jiný kmitočet. Vazba vzniká mezi vstupní mřížkou heptodové části a třetí mřížkou, spojenou s mřížkou triody (oscilační). Ježto tato kapacita je částečně vytvořena prostorovým nábojem, je její velikost závislá na různých napájecích napětích. Následkem toho ovlivňují tato napětí, přes vstupní kapacitu, naladění oscilačního obvodu („tažení" oscilátoru).

Tato kapacita prostorového náboje (indukční zjev) je jednostranná, což znamená, že třetí mřížka je sice schopna indukovat určité napětí na mřížku vstupní, v opačném smyslu to však není možné.
Kompensujeme-li tedy kapacitu vstupní mřížky směšovače vzhledem k mřížce třetí, která je neproměnná, je nyní oscilační obvod schopen indukovat do obvodu vstupního nějaké napětí, které nemá žádný zpětný vliv na oscilační obvod a tedy jej nemůže rozladit. Tato kompensace se provede nastavitelným diferenciálním kondensátorem, který umožní kapacitní vazbu mezi vstupní mřížkou — anodou triody — mřížkou triody a tím současně třetí mřížkou heptodové části. Tento zpětnovazební směr je takový, že při přesném nastavení tohoto kondensátoru je vazba, která vzniká přes anodu, úplně zrušena vazbou vzniklou přes mřížku. Tímto opatřením je kmitočtový posun při plném řízení AVC snížen při 20 MHz na maximálně 1,5 kHz. Konstrukce tohoto diferenciálního kondensátoru může býti velmi jednoduchá. Minimální kapacita rotorové destičky proti oběma statorovým destičkám je asi 0,1 pF, maximální asi l pF. Nastavení tohoto kondensátoru se provede takto: elektronkový voltmetr s možností odčítání několika desetin voltu se zapojí na vstupní obvod, přijímač se naladí na 20 MHz a napětí indukované z oscilační části se nastaví pomocí vyrovnávacího kondensátoru na nejnižší hodnotu.

Závěr

Závěrem je možno shrnout: Kmitočtový posun oscilátoru je především záležitostí směšovací elektronky. Použití moderních spojených heptod — triod snižuje možnost posunů na minimum; v miniaturní sérii elektronek se však tento typ nevyskytuje, a při použití hexod typu 6H31 (6BE6) je radno bud použít samostatné elektronky pro oscilátor, nebo alespoň snižovat možnost vzniku kmitočtových posunů pečlivou volbou zapojení spojeného směšovače-oscilátoru, je-li již použití jediné elektronky nutné pro snížení ceny nebo zmenšení rozměrů přijímače.

Literatura :

1. N. I. Čistiakov: Radioprijom i rabota radiopriomnika. 1951, Moskva,. Vojenno-morskoe izdatel'stvo Vojeno-morskovo ministerstva Sojuza SSR § 34, str. 171.
2. V. I. Sijorov: Radioprijomniyje u-strojstva. 1951, Moskva, Vojennoe izda-tel'stvo vojennovo ministerstva Sojuza SSR, hlava 7,čl. 4, str. 223.
3. Ing. Deketh J.: Grundlagen der Rohrentechnik, I. svazek, Induktionseffekt, Frequenzverwerfung, 1941, Eindhoven, N. V. Philips str. 79—82.
4. Daten und Schaltungen moderner Empfanger und Kraftverstarkerrohren, II. svazek, 1941, Eindhoven, N. V. Philips, str. 37, 98, 106, 169, 198, 224, 313, 322, 326, 330, 347.
5. Daten und Schaltungen moderner Empfanger und Kraftverstarkerrohren, III. svazek, 1942, Eindhoven, N. V. Philips, str. 58, 68.
6. Ratheiser L.: Rundfunkrohren — Eigenschaften und Anwendung, 1940, Berlín, Roth & Co., str. 116—117.
7. Ratheiser L.: Rundfunkrohren — Eigenschaften und Anwendung, Erganzungsband 1939,1940, Berlin, Roth & Co., str. 50.
8. Handbuch der Funktechnik und ihrer Grenzgebiete, III. svazek, Stuttgart, Franckh'sche Verlagshandlung, str. 50—51
9. Fortschritte der Funktechnik und ihrer Grenzgebiete, I. svazek, Stuttgart, Franckh'sche Verlagshandlung, str. 22—27
10. Ing. Chvojka F.: Radiotechnika, 1952, Praha, Vydavatelstvo ROH - PRÁCE str. 227 a str. 246.

Tento článek je převzat ze Sdělovací Techniky č. 11/1953, str. 319.

Návrat do radiového doupěte
Návrat na domovskou stránku Petra Jeníčka

Poslední změna 8.12.2009.