Škodí podžhavování elektronkám?

Už jednou jsme referovali o zkušenostech, které získali v této otázce američtí konstruktéři elektronického počítacího stroje ENIAC. Skoro na 20 000 elektronek si ověřili, že zmenšením žhavicího napětí o 10 % a anodového napětí o 50 % prodlouží se život elektronek mnohonásobně. Přesnější údaje o tomto problému byly sneseny na konferenci ve Filadelfii (Electron Tube Conference), na které byly probrány hlavně elektronky, používané v průmyslu: 6H6 (asi jako EB4), 6SJ7 (EF6), 6SA7 (pentagrid-converter), 6SN7 (EDD11) a 6L6 (koncová tetroda s elektronovou optikou).
Protože v ENIACu je více než polovina elektronek typu 6SN7, bylo největší množství dat o životnosti této elektronky. Podle dosavadních zkušeností dá se předpokládat, že vydrží-li tato elektronka bez závady sto hodin nepřerušeného chodu (v ENIACu se vypíná jen anodové napětí, elektronky jsou však právě pro větší životnost stále žhaveny), bude její život sto padesát let. Toto číslo zarazí všechny ty, kdo mají zkušenosti s dnešními úspornými elektronkami, jejich život málokdy přesáhne 2000 hodin, méně překvapí opraváře, kterým se dostávají do rukou aparáty až 20 let staré, osazené nepřímo žhavenými triodami (4 V /1 A), které daleko přežily ostatní součástky v přístroji a mají stále 100 % emise.
Necítíme se dost povolaní z těchto faktů vyvozovat závěry; elektronka 6SN7 s kathodou 6,3 V / 0,3 A se sníženým žhavicím napětím na. 5,7 V a anodovým napětím 150 V, která přežije všechny své tvůrce, to už stojí za to. (Radio Electronics, listopad 1948, str. 39.)