SLOKY

Zda si to povíme jednou tak prostě
      a otevřeně,
jak mluvit můž uzrálý muž ku prosté,
      upřímné ženě :
Jsme oba jen lidé, má drahá, nelze nám
     nad to se vznésti,
a pokud nechápem toto, jest hádankou
     lidské nám štěstí.

A právě, že my jsme lidmi, to říci si
     nemůžeme,
neb každý z nás jiný svůj fantóm
     svým božstvím tady zveme,
to prostě si přiznati, drahá, i v štěstí
     opojné ehvíli,
ne lidmi víc v strasti a touze -
     my bychom bohy již byli!